Bezpečnostní listy v provozu: co z nich musí zaměstnavatel skutečně převést do praxe

Bezpečnostní listy v provozu: co z nich musí zaměstnavatel skutečně převést do praxe

Slug: bezpecnostni-listy-v-provozu-co-musi-zamestnavatel

Perex: Bezpečnostní list není dokument, který stačí uložit do šanonu nebo na firemní server. Pokud firma používá barvy, lepidla, čisticí prostředky, rozpouštědla, kyseliny, louhy, oleje nebo jiné chemické výrobky, musí informace z bezpečnostních listů promítnout do skutečného provozu. Z bezpečnostního listu se mimo jiné určuje nebezpečnost výrobku, podmínky skladování, vhodné ochranné prostředky, opatření při úniku a požáru a také to, které chemické látky mohou být významné v pracovním ovzduší. Častým problémem při kontrole není samotná absence bezpečnostního listu, ale rozdíl mezi tím, co je v něm napsáno, a tím, jak firma s chemikálií skutečně zachází.

Bezpečnostní list není jen povinná příloha k chemikálii

Bezpečnostní list má podle evropského nařízení REACH umožnit uživateli přijmout potřebná opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, bezpečnosti práce a životního prostředí.

Pro zaměstnavatele je tedy především zdrojem informací pro řízení rizik.

Pokud firma používá například dvousložkové lepidlo, nestačí mít bezpečnostní list obou složek uložený v počítači. Je potřeba z něj zjistit, zda směs obsahuje senzibilizující látky, jaké jsou požadavky na větrání, jaké rukavice výrobce doporučuje, zda existuje expoziční limit a co se má udělat při rozlití.

Stejné pravidlo platí pro lakovnu, svařovnu, laboratoř, údržbu i běžnou výrobu.

Prakticky: Bezpečnostní list by měl odpovědět na otázku „co s touto chemikálií musíme v našem provozu dělat jinak?“. Pokud z něj firma žádné praktické opatření neodvodila, je velmi pravděpodobné, že se používá jen formálně.

Kdy musí být bezpečnostní list k dispozici

Základní pravidla stanovuje článek 31 nařízení REACH.

Bezpečnostní list se poskytuje zejména pro látky a směsi klasifikované jako nebezpečné podle nařízení CLP.

Za určitých podmínek může být bezpečnostní list na vyžádání poskytován také pro směs, která sama není klasifikována jako nebezpečná, ale obsahuje určité nebezpečné látky, látky s expozičním limitem nebo další látky uvedené v REACH.

Proto není správný postup rozhodovat pouze podle toho, zda jsou na obalu výstražné piktogramy.

Pokud dodavatel bezpečnostní list neposlal a firma má důvod se domnívat, že ho k výrobku potřebuje, je vhodné si jej od dodavatele vyžádat.

V České republice potřebujete českou verzi

REACH stanoví, že bezpečnostní list musí být dodán v úředním jazyce členského státu, ve kterém je látka nebo směs uváděna na trh, pokud daný stát nestanoví jinak.

Pro běžný český provoz tedy potřebujete bezpečnostní list v českém jazyce.

Anglická nebo německá verze může být užitečná jako doplňkový dokument, ale neměla by nahrazovat český bezpečnostní list výrobku dodávaného na český trh.

To je důležité zejména při nákupu chemie ze zahraničí nebo přes internet.

Pokud vám zahraniční dodavatel pošle pouze anglický dokument, je vhodné otázku české verze vyřešit už při nákupu, ne až při kontrole.

Jak poznat, že bezpečnostní list není zastaralý

Na první straně bezpečnostního listu hledejte datum vydání nebo revize a číslo verze.

Současné požadavky na strukturu a obsah bezpečnostních listů vycházejí z přílohy II REACH ve znění nařízení Komise (EU) 2020/878.

Přechodné období pro používání starších bezpečnostních listů skončilo 31. prosince 2022.

To ale neznamená, že každý bezpečnostní list musí být každý rok znovu vydán.

Důležité je, zda je aktuální vzhledem ke klasifikaci výrobku, jeho složení a platným požadavkům.

Dodavatel musí bezpečnostní list aktualizovat zejména tehdy, pokud jsou k dispozici nové informace, které mohou ovlivnit opatření k řízení rizik nebo informace o nebezpečnosti, nebo pokud nastanou další situace stanovené REACH.

Prakticky: Samotné starší datum ještě automaticky neznamená, že je bezpečnostní list neplatný. Podezřelé ale je, pokud má firma několik let stejný výrobek, dodavatel mezitím vydal novou verzi a v provozu se stále používá starý dokument.

Bezpečnostní list má 16 oddílů – ne všechny jsou pro provoz stejně důležité

Bezpečnostní list má předepsanou strukturu 16 oddílů.

Pro běžného provozovatele mají největší praktický význam zejména oddíly 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 10, 13, 14 a 15.

Není potřeba, aby každý zaměstnanec studoval celý dvacetistránkový dokument. Firma ale musí umět důležité informace převést do jednoduchých provozních pravidel.

Oddíl 1: Opravdu používáme výrobek, ke kterému list patří?

První oddíl obsahuje identifikaci látky nebo směsi, doporučené použití, údaje o dodavateli a kontakty pro mimořádné situace.

Zní to samozřejmě, ale právě zde vzniká jedna z běžných chyb.

Ve skladu leží výrobek s jedním obchodním názvem a firma k němu předloží bezpečnostní list podobného výrobku od stejného výrobce.

To nestačí.

Bezpečnostní list musí odpovídat konkrétnímu používanému výrobku.

Kontrolujte proto obchodní název, výrobce a případně produktové označení.

Oddíl 2: Co je na výrobku nebezpečné

Oddíl 2 je jeden z nejdůležitějších.

Obsahuje klasifikaci látky nebo směsi podle CLP, prvky označení a další informace o nebezpečnosti.

Právě zde zjistíte, zda je výrobek například:

• hořlavý,
• žíravý,
• akutně toxický,
• senzibilizující,
• karcinogenní,
• mutagenní,
• toxický pro reprodukci,
• nebezpečný pro vodní prostředí.

Z této klasifikace se odvíjí mnoho dalších povinností.

Jiným způsobem budete řešit skladování běžného detergentu a jinak chemikálie s akutní toxicitou kategorie 1 nebo 2.

Oddíl 2 by měl být také v souladu s označením výrobku na obalu.

Pokud etiketa a bezpečnostní list uvádějí rozdílnou klasifikaci, je potřeba situaci s dodavatelem vyjasnit.

Oddíl 3: Co výrobek skutečně obsahuje

Oddíl 3 obsahuje informace o složení.

U směsí zde obvykle nejsou uvedeny úplně všechny složky, ale látky, které mají být podle pravidel REACH v bezpečnostním listu deklarovány.

Pro pracovního hygienika nebo laboratoř je tento oddíl velmi důležitý.

Pokud například zaměstnanci používají čisticí přípravek, lak, tvrdidlo nebo lepidlo, právě ze složení lze předběžně určit, které chemické látky mohou být relevantní pro hodnocení pracovního ovzduší.

Nelze ale vždy slepě změřit pouze první látku uvedenou v oddílu 3.

Je potřeba zohlednit její koncentraci, těkavost, způsob použití, teplotu procesu, množství výrobku a délku expozice.

Oddíly 4, 5 a 6: Co udělat, když se něco stane

Oddíl 4 obsahuje pokyny pro první pomoc.

Oddíl 5 řeší opatření při požáru.

Oddíl 6 řeší opatření při náhodném úniku.

Tyto informace by se měly promítnout do havarijní připravenosti provozu.

Pokud bezpečnostní list například požaduje zabránit vstupu látky do kanalizace, musí být reálně možné kanalizaci při úniku ochránit.

Pokud se pro likvidaci úniku doporučuje určitý typ sorbentu, je vhodné ověřit, zda jej firma skutečně má.

Pokud je při zasažení očí požadováno okamžité vyplachování, musí mít pracovník v rozumné vzdálenosti dostupný vhodný prostředek pro výplach.

Prakticky: Havarijní opatření nejsou splněna tím, že je postup napsaný v bezpečnostním listu. Musí existovat i fyzické prostředky, kterými jej lze v provozu skutečně provést.

Oddíl 7: Jak látku používat a skladovat

Oddíl 7 se věnuje zacházení a skladování.

Pro provozovatele je to jeden z klíčových oddílů.

Může zde být uveden požadavek na větrání, ochranu před teplem, skladování mimo zdroje zapálení, ochranu proti vlhkosti nebo oddělení od neslučitelných látek.

Tyto informace by měly odpovídat skutečnému skladu.

Pokud bezpečnostní list například požaduje skladování na chladném a dobře větraném místě, není vhodné umístit celý zásobník vedle technologické pece.

Pokud látka nesmí přijít do styku s oxidačními činidly, neměly by být společně umístěny v jedné záchytné vaně.

Problematice skladování jsme se podrobněji věnovali také v článku o skladování chemických látek a směsí.

Oddíl 8: Jeden z nejdůležitějších oddílů pro zaměstnavatele

Oddíl 8 obsahuje informace o omezování expozice a osobních ochranných prostředcích.

Zde bývají uvedeny například expoziční limity, požadavky na technická opatření, ochranu očí, rukou, dýchacích cest nebo těla.

Velmi důležité jsou informace o rukavicích.

Bezpečnostní list může uvádět konkrétní materiál rukavic, například nitril, butylkaučuk nebo jiný materiál, a někdy také požadovanou dobu průniku nebo tloušťku.

Nestačí tedy zaměstnanci jednoduše přidělit „gumové rukavice“.

Materiál rukavic musí být vhodný pro konkrétní chemickou látku.

Stejně tak informace o respirátoru neznamená automaticky, že lze nedostatečné odsávání vyřešit trvalým používáním ochrany dýchacích cest.

Podle zásad ochrany zdraví při práci mají mít přednost technická a organizační opatření.

Bezpečnostní list je podklad pro hodnocení zdravotního rizika

Tady se bezpečnostní list přímo propojuje s pracovním prostředím.

Aktuální nařízení vlády č. 361/2007 Sb. výslovně stanoví, že hodnocení zdravotního rizika zaměstnance exponovaného chemické látce nebo směsi zahrnuje využití údajů z bezpečnostního listu a dalších zdrojů týkajících se chemické bezpečnosti.

Zaměstnavatel tedy nemá pouze vědět, jaké výrobky nakoupil.

Musí zjistit:

• jakým látkám mohou být zaměstnanci vystaveni,
• při kterých pracovních operacích,
• jak dlouho expozice trvá,
• jakým způsobem látka vstupuje do organismu,
• zda existuje expoziční limit,
• jaká opatření už byla zavedena,
• zda je potřeba expozici objektivizovat měřením.

To je zásadní například u lakování, lepení, odmašťování, výroby s PUR, laboratoří, chemické výroby nebo aplikace pryskyřic.

Bezpečnostní list sám nerozhodne, co máte měřit

Častý omyl je poslat laboratoři deset bezpečnostních listů a očekávat, že automaticky změří všechny látky uvedené ve složení.

Takový postup může být velmi drahý a zároveň odborně špatný.

Nejdříve je potřeba znát pracovní proces.

Rozhoduje například:

• množství používaného výrobku,
• otevřená nebo uzavřená aplikace,
• teplota procesu,
• ruční nebo automatické dávkování,
• doba práce,
• účinnost odsávání,
• fyzikální vlastnosti látky,
• počet exponovaných pracovníků.

Teprve kombinací technologie a bezpečnostních listů lze určit vhodný rozsah měření.

Například vysoký obsah látky v kapalném výrobku ještě neznamená vysokou koncentraci v pracovním ovzduší. Naopak i menší množství velmi těkavé nebo vysoce nebezpečné látky může být důležité.

Pozor na látky s účinkem přes kůži

U chemických faktorů se často soustředíme pouze na vdechování.

To může být chyba.

Některé chemické látky se mohou významně vstřebávat také kůží nebo sliznicemi.

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. proto při hodnocení zdravotního rizika požaduje zohlednit všechny způsoby expozice.

V takovém případě nestačí říct, že koncentrace v ovzduší byla nízká.

Důležitý může být způsob manipulace, potřísnění rukou, nevhodné rukavice nebo kontakt s kontaminovanými povrchy.

Bezpečnostní list v oddílu 8 pomáhá určit vhodná ochranná opatření.

Karcinogeny, mutageny a látky toxické pro reprodukci vyžadují zvláštní pozornost

Pokud bezpečnostní list ukáže, že výrobek obsahuje karcinogenní, mutagenní nebo reprodukčně toxickou látku, může jít o podstatně závažnější situaci než u běžné nebezpečné chemické směsi.

Na pracovišti se pak mohou uplatnit další požadavky na hodnocení rizik, minimalizaci expozice, technická opatření, kontrolované pásmo, evidenci nebo pracovnělékařský dohled.

Základní zásadou je zvažovat možnost nahrazení nebezpečné látky méně rizikovou alternativou, pokud je to technicky možné.

Proto doporučujeme při kontrole bezpečnostních listů tyto klasifikace nepřehlédnout.

Bezpečnostní list musí odpovídat způsobu použití

V oddílu 1.2 bezpečnostního listu jsou uvedena relevantní identifikovaná použití a případně použití, která dodavatel nedoporučuje.

To je důležité například tehdy, když firma používá výrobek jiným způsobem, než pro který byl běžně dodáván.

Typickým příkladem může být přechod z ruční aplikace na rozprašování.

Při nástřiku může vzniknout výrazně odlišná expozice než při nanášení štětcem nebo válečkem.

Pokud skutečné použití není pokryté informacemi dodavatele nebo přiloženým scénářem expozice, je potřeba situaci dále řešit.

Co jsou scénáře expozice

U některých registrovaných látek může být k bezpečnostnímu listu přiložen scénář expozice.

Ten popisuje podmínky použití a opatření k řízení rizik, za kterých lze látku bezpečně používat.

Pro následného uživatele je důležité ověřit, zda jeho skutečný způsob použití odpovídá podmínkám scénáře.

Ne každý bezpečnostní list ale musí mít scénář expozice.

Pokud je součástí dokumentace, neměl by se při interní kontrole jednoduše ignorovat jako „příloha, kterou nikdo nečte“.

Zaměstnanci musí mít k informacím přístup

Článek 35 REACH stanoví, že zaměstnanci a jejich zástupci musí mít přístup k informacím týkajícím se látek nebo směsí, které při práci používají nebo kterým mohou být vystaveni.

Neznamená to, že každý pracovník musí před směnou přečíst celý bezpečnostní list.

Musí ale dostat informace v podobě, která je pro jeho práci skutečně použitelná.

V praxi to může znamenat například:

• pracovní instrukci,
• školení,
• přehled hlavních rizik,
• pravidla pro OOPP,
• postup při úniku,
• pokyny pro první pomoc.

Bezpečnostní list tedy slouží jako odborný podklad, ze kterého firma vytváří srozumitelné provozní informace pro zaměstnance.

Bezpečnostní list a etiketa se musí navzájem potkat

Při kontrole je velmi užitečné vzít konkrétní balení výrobku a položit vedle něj bezpečnostní list.

Zkontrolujte, zda odpovídá:

• název výrobku,
• dodavatel,
• výstražné symboly,
• signální slovo,
• základní klasifikace,
• H-věty.

Pokud obal uvádí například novou klasifikaci a firma má bezpečnostní list se starou klasifikací, je velmi pravděpodobné, že dokumentace není aktuální.

Podobně je problém, pokud je originální etiketa poškozená nebo nečitelná.

Co dělat s chemikáliemi přelitými do pracovních nádob

V provozech se běžně část chemikálie přelévá z originálního obalu do menší pracovní nádoby.

Právě zde vzniká mnoho záměn.

Nádoba s ručně napsaným označením „čistič“, „ředidlo“ nebo „olej“ nemusí zaměstnanci poskytnout dostatek informací.

Způsob označení musí odpovídat konkrétní situaci, ale základním cílem je vždy zabránit záměně a zajistit, aby zaměstnanec věděl, s čím pracuje a jaká rizika látka představuje.

Chemické výrobky by se nikdy neměly ukládat do lahví od nápojů nebo jiných obalů, které mohou vést k záměně jejich obsahu.

Bezpečnostní list a odpad nejsou totéž

Bezpečnostní list v oddílu 13 obsahuje informace o odstraňování látky nebo směsi.

To ale automaticky neurčuje katalogové číslo odpadu.

Odpad se zařazuje podle zákona o odpadech a skutečného původu a vlastností odpadu.

Bezpečnostní list je při tomto rozhodování důležitým podkladem, ale není jediným kritériem.

To je zvlášť důležité u zbytků barev, rozpouštědel, lepidel, kontaminovaných sorbentů, obalů a technologických kalů.

Oddíl 14 pomůže při přepravě, ale neřeší celý sklad

Oddíl 14 obsahuje informace o přepravě nebezpečných věcí.

Může zde být například UN číslo, přepravní název, třída nebezpečnosti nebo obalová skupina.

Tyto informace jsou důležité zejména pro přepravu podle ADR.

Není ale správné používat klasifikaci ADR jako náhradu klasifikace podle CLP nebo jako jediný podklad pro skladování.

Jedná se o odlišné právní systémy a sledují odlišná rizika.

Oddíl 15: právní předpisy a omezení

Oddíl 15 obsahuje informace o předpisech týkajících se bezpečnosti, zdraví a životního prostředí specifických pro danou látku nebo směs.

Může upozornit například na některá omezení podle REACH.

Pokud je zde uvedeno konkrétní omezení, je vhodné ověřit, zda způsob použití ve firmě jeho podmínky splňuje.

Typickým příkladem jsou diisokyanáty, pro které REACH stanoví za určitých podmínek povinné školení profesionálních a průmyslových uživatelů.

Bezpečnostní list tak může upozornit na povinnost, která není na první pohled z etikety výrobku zřejmá.

Co má firma dělat při změně bezpečnostního listu

Novou verzi bezpečnostního listu není vhodné pouze přepsat přes starý soubor.

Nejdříve zjistěte, co se změnilo.

Informace o revizi bývají uvedeny v oddílu 16 nebo označeny přímo v dokumentu.

Pokud se změnila pouze adresa dodavatele, dopad na provoz bude minimální.

Pokud se ale změnila klasifikace výrobku, požadavky na OOPP, expoziční limit nebo podmínky skladování, musí se zkontrolovat také:

• hodnocení rizik,
• skladování,
• pracovní postup,
• OOPP,
• školení zaměstnanců,
• kategorizace práce,
• případně rozsah měření pracovního ovzduší.

To je skutečný smysl aktualizace bezpečnostního listu.

Nejčastější chyby v praxi

Velmi častým problémem je složka obsahující stovky bezpečnostních listů, mezi nimiž už nikdo nepozná, které výrobky se skutečně používají.

Další chybou jsou duplicity a několik různých verzí jednoho dokumentu bez označení, která verze je aktuální.

Setkáváme se také s bezpečnostními listy v cizím jazyce, dokumenty pro jiný výrobek nebo bezpečnostními listy, které už neodpovídají etiketě na obalu.

Závažnější problém nastává tehdy, když firma bezpečnostní list má správný, ale informace z něj nepromítla do provozu.

Výrobce požaduje místní odsávání, ale pracuje se bez něj. Doporučuje konkrétní materiál rukavic, ale zaměstnanci používají jiné. Výrobek nemá být skladován s oxidačními látkami, ale ve skladu stojí vedle nich.

V takové situaci samotná existence bezpečnostního listu firmě příliš nepomůže.

Jednoduchý systém, který funguje

Pro většinu firem není potřeba složitý informační systém.

Doporučujeme udržovat jeden aktuální seznam používaných chemických výrobků.

U každého výrobku by měl být přiřazen:

• aktuální bezpečnostní list,
• místo používání,
• místo skladování,
• maximální používané nebo skladované množství,
• pracovní pozice, které s výrobkem pracují.

Když se zavádí nový chemický výrobek, měl by někdo ještě před jeho prvním použitím zkontrolovat bezpečnostní list a vyhodnotit, zda vyžaduje změnu skladování, odsávání, OOPP, školení nebo hodnocení pracovního prostředí.

Stejně důležité je výrobky, které se už nepoužívají, ze systému odstranit a vyřešit jejich fyzickou likvidaci.

Co nám můžete poslat k posouzení

Pokud si nejste jistí, zda máte bezpečnostní listy a chemickou dokumentaci správně nastavené, pošlete nám seznam používaných chemických výrobků a jejich aktuální bezpečnostní listy.

U výrobních provozů je vhodné doplnit také stručný popis technologie, pracovní operace, spotřebu jednotlivých výrobků, počet exponovaných pracovníků a informace o větrání nebo místním odsávání.

Z podkladů můžeme prověřit, zda bezpečnostní listy odpovídají používaným výrobkům, které látky jsou z hlediska pracovního prostředí významné a zda z dokumentace nevyplývají další požadavky na skladování, OOPP, školení nebo měření chemických látek v pracovním ovzduší.

Cílem není vytvářet další složku dokumentace. Cílem je převést informace z bezpečnostních listů do skutečného provozu.

Více informací najdete na stránce Chemické látky v provozu – NATURCHEM.

Krátké shrnutí

Bezpečnostní list není jen dokument od dodavatele. Je to jeden ze základních podkladů pro hodnocení chemických rizik na pracovišti.

Firma by měla mít aktuální bezpečnostní list ke skutečně používanému výrobku a v České republice standardně v českém jazyce.

Nejdůležitější je informace z bezpečnostního listu převést do praxe: správně chemikálii skladovat, zajistit vhodné odsávání a větrání, zvolit odpovídající osobní ochranné prostředky, připravit opatření pro havárii a vyhodnotit expozici zaměstnanců.

Zvláštní pozornost si zaslouží oddíly 2, 3, 7 a 8, protože právě z nich lze často poznat nejdůležitější rizika, podmínky skladování, složení a požadavky na ochranu pracovníků.

Nejčastější chybou není to, že bezpečnostní list úplně chybí. Častější je situace, kdy ho firma má, ale skutečný způsob práce jeho požadavkům neodpovídá.

Věcná opora článku

Základní pravidla pro bezpečnostní listy stanovuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 – REACH, zejména články 31 až 36.

Článek 31 stanovuje podmínky poskytování bezpečnostního listu a jeho základní náležitosti. Článek 35 upravuje přístup zaměstnanců a jejich zástupců k informacím o látkách a směsích, které používají nebo kterým mohou být při práci vystaveni.

Požadavky na současnou strukturu a obsah bezpečnostních listů stanovuje příloha II REACH ve znění nařízení Komise (EU) 2020/878.

Pravidla pro klasifikaci, označování a balení nebezpečných chemických látek a směsí stanovuje nařízení (ES) č. 1272/2008 – CLP.

Požadavky na hodnocení zdravotního rizika při práci s chemickými látkami a směsmi, expoziční limity a opatření na pracovišti stanovuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb.. Toto nařízení výslovně požaduje při hodnocení zdravotního rizika využívat údaje z bezpečnostních listů.

Další české požadavky na nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi obsahuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zejména § 44a.