Co je institut minimální vzdálenosti

Institut minimální vzdálenosti je nový preventivní nástroj zákona o ochraně ovzduší. Jeho účelem je předcházet střetům mezi vybranými stacionárními zdroji znečišťování ovzduší a obytnou nebo jinak citlivou zástavbou.

Nejde o klasický emisní limit ani o automatický zákaz provozu. Jde o vzdálenostní kritérium, ze kterého mají orgány ochrany ovzduší vycházet při vydávání stanoviska, závazného stanoviska a povolení provozu. Uplatní se zejména u zdrojů, které mohou znečišťovat ovzduší tuhými znečišťujícími látkami nebo látkami obtěžujícími zápachem.

Právní základ je uveden zejména v § 12a zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění novely provedené zákonem č. 42/2025 Sb.

Koho se minimální vzdálenosti týkají

Minimální vzdálenosti se nevztahují na všechny provozy. Týkají se pouze vybraných stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2a zákona o ochraně ovzduší, pro které je konkrétní vzdálenost stanovena prováděcím právním předpisem.

Typicky jde o provozy, kde může být významná prašnost nebo zápach. Patří sem například:

  • skládky,
  • kompostárny a zařízení biologické úpravy odpadů,
  • čistírny odpadních vod,
  • některé provozy zpracování odpadů,
  • kamenolomy, drticí a třídicí linky,
  • recyklační linky stavebních hmot,
  • obalovny živičných směsí,
  • vybrané potravinářské provozy,
  • jatka a udírny,
  • veterinární asanační zařízení,
  • chovy hospodářských zvířat,
  • některé lakovny a provozy s organickými rozpouštědly,
  • výroba kompozitů se styrenem,
  • zpracování kaučuku a výroba pryže.

Konkrétní seznam zdrojů a hodnot minimálních vzdáleností je uveden v příloze č. 20 vyhlášky č. 415/2012 Sb.

Příklady minimálních vzdáleností

Vyhláška stanoví pro jednotlivé typy zdrojů konkrétní hodnoty. Orientačně jde například o tyto vzdálenosti:

  • Skládky od 10 t odpadu denně nebo s kapacitou 25 000 t a více: 300 m
  • Kompostárny a zařízení biologické úpravy odpadů: 200 m
  • Čistírny odpadních vod od 50 m³/den: 200 m
  • Sušení čistírenských kalů: 100 m
  • Kamenolomy, zpracování kamene, betonárny a recyklační linky stavebních hmot: 200 m
  • Obalovny živičných směsí a mísírny živic: 400 m
  • Jatka od 50 t porážky denně: 150 m
  • Veterinární asanační zařízení: 500 m
  • Chovy hospodářských zvířat s emisí amoniaku 5 t/rok a více: 200 m
  • Aplikace nátěrových hmot od 0,6 t/rok organických rozpouštědel: 100 m
  • Výroba kompozitů se styrenem: 200 m
  • Zpracování kaučuku nebo výroba pryže: 150 m

Tyto vzdálenosti je nutné vždy posuzovat podle konkrétního zařazení zdroje, jeho projektované kapacity a skutečného vztahu k územnímu plánu.

Vůči jakým plochám se vzdálenost posuzuje

Minimální vzdálenost se neposuzuje jen vůči nejbližšímu rodinnému domu. Podstatné je také vymezení ploch v územním plánu.

Podle přílohy č. 20 vyhlášky č. 415/2012 Sb. se minimální vzdálenosti používají zejména vůči těmto plochám:

  • plochy bydlení,
  • plochy občanského vybavení veřejného a lázeňského,
  • plochy smíšené obytné,
  • plochy městské obytné.

V praxi tedy může být rozhodující i situace, kdy se v blízkosti provozu zatím žádná obytná stavba nenachází, ale územní plán zde s obytnou nebo obdobně citlivou funkcí počítá.

Kdy se institut použije

Minimální vzdálenosti se uplatní zejména při:

  • umisťování nových stacionárních zdrojů,
  • vydávání stanoviska nebo závazného stanoviska orgánu ochrany ovzduší,
  • vydávání povolení provozu,
  • vymezování zastavitelných ploch v územním plánu,
  • přípravě odborného posudku,
  • přípravě nebo aktualizaci provozního řádu.

Smyslem je řešit možný střet včas, tedy ještě před tím, než vznikne provozní problém, stížnosti obyvatel nebo složitě řešitelný konflikt mezi provozem a okolní zástavbou.

Jak se vzdálenost měří

Způsob měření vzdálenosti stanoví § 27d vyhlášky č. 415/2012 Sb.

Obecně platí, že pokud je zdroj umístěn ve stavebním objektu, vzdálenost se určuje od hrany stavebního objektu. Pokud zdroj není ve stavebním objektu, vzdálenost se určuje od geometrického středu zdroje.

U některých zdrojů platí zvláštní pravidla. Například u skládek, velkých čistíren odpadních vod a chovů hospodářských zvířat se vzdálenost určuje od hranice provozovny nebo od dotčených parcelních pozemků. U kompostáren a některých prašných provozů, například kamenolomů nebo recyklačních linek stavebních hmot, se vzdálenost určuje od geometrického středu zdroje.

Výjimky z minimálních vzdáleností

Minimální vzdálenost není absolutní zákaz. Zákon počítá s případy, kdy se neuplatní nebo kdy může orgán ochrany ovzduší v odůvodněných případech stanovit, že se neuplatní.

Výjimky se mohou týkat například modernizace ve stávajících průmyslových nebo zemědělských areálech, hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem. Zákon také stanoví, že minimální vzdálenosti se neuplatňují při změnách povolení provozu stacionárních zdrojů, pro které již bylo povolení provozu vydáno.

Vždy je však nutné posoudit konkrétní případ. Výjimka by měla být odborně odůvodněna zejména s ohledem na charakter provozu, emise prachu nebo zápachu, vzdálenost k citlivým plochám, technická opatření a místní podmínky.

Dopad na odborné posudky a provozní řády

Nová právní úprava se promítá i do zpracování odborných posudků a provozních řádů.

U zdrojů, pro které příloha č. 20 stanoví minimální vzdálenost, je nutné věnovat pozornost zejména:

  • správnému zařazení zdroje,
  • GPS souřadnicím zdroje,
  • vztahu k územnímu plánu,
  • vzdálenosti od vybraných ploch podle přílohy č. 20,
  • vzdálenosti od nejbližší obytné zástavby,
  • vyhodnocení rizika obtěžování prachem nebo zápachem,
  • návrhu technických a organizačních opatření.

Odborný posudek by proto neměl pouze formálně konstatovat zařazení zdroje. Měl by srozumitelně vyhodnotit, zda je záměr z hlediska ochrany ovzduší přijatelný, zda splňuje požadavky na minimální vzdálenost a zda jsou navržena dostatečná opatření k omezení prašnosti nebo zápachu.

Doporučení pro provozovatele a investory

U nových záměrů doporučujeme prověřit minimální vzdálenosti již v rané fázi přípravy projektu. Ideálně ještě před podáním žádosti o závazné stanovisko nebo povolení provozu.

Základní kontrola by měla zahrnovat:

  • ověření, zda zdroj spadá do přílohy č. 2a zákona o ochraně ovzduší,
  • kontrolu konkrétní hodnoty minimální vzdálenosti podle přílohy č. 20 vyhlášky č. 415/2012 Sb.,
  • kontrolu územního plánu,
  • určení správného bodu nebo hranice, odkud se vzdálenost měří,
  • posouzení vzdálenosti k obytným a obdobně citlivým plochám,
  • návrh technických nebo organizačních opatření,
  • vyhodnocení, zda je třeba zpracovat odborný posudek nebo upravit provozní řád.

Závěr

Institut minimální vzdálenosti je významnou změnou v ochraně ovzduší. Přináší větší důraz na prevenci, územní souvislosti a ochranu obyvatel před prašností a zápachem.

Provozovatelům a investorům doporučujeme tuto otázku nepodceňovat. U některých záměrů může být posouzení minimální vzdálenosti jedním z rozhodujících podkladů pro stanovisko orgánu ochrany ovzduší a pro následné povolení provozu.

Společnost NATURCHEM, s.r.o. zajišťuje odborné posudky, rozptylové studie, provozní řády, autorizovaná měření emisí a konzultace k povinnostem podle zákona o ochraně ovzduší.

Legislativa a užitečné odkazy