Nové metodické výklady MŽP k dopovolovaným zdrojům: co má provozovatel zkontrolovat?

Proč se téma dopovolovaných zdrojů řeší

Po novele zákona o ochraně ovzduší se u některých provozů změnil pohled na to, zda jsou jejich činnosti vyjmenovaným stacionárním zdrojem a zda mají samostatně platné povolení provozu. MŽP k tomu postupně zveřejňuje metodická sdělení, která se snaží sjednotit výklad pro krajské úřady, provozovatele a zpracovatele odborných podkladů.

Významné je zejména sdělení ke kódu 12.1 přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší, tedy k manipulaci se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách, jinde neuvedené, s celkovou projektovanou plochou deponií 3000 m² a více, s výjimkou stavenišť.

Téma ale není jen o jedné nové položce v příloze zákona. V praxi jde o širší otázku: je zdroj skutečně povolený, nebo je v rozhodnutí pouze popsán?

Zásadní rozdíl je mezi tím, když je zdroj výslovně povolen ve výrokové části rozhodnutí, a tím, když je jen zmíněn v odůvodnění, technickém popisu nebo jako související činnost.

Právě tento rozdíl může rozhodovat o tom, zda provozovatel musí podat žádost o nové povolení provozu, nebo pouze žádost o změnu stávajícího povolení.

Co znamená „dopovolovaný zdroj“

Pojem „dopovolovaný zdroj“ není samostatná zákonná definice, ale prakticky se používá pro situace, kdy se u existujícího provozu zjistí, že určitá činnost nebo část technologie nově spadá mezi vyjmenované zdroje, případně byla v minulosti v povolení uvedena jen nepřímo a není zřejmé, že byla skutečně povolena jako stacionární zdroj podle zákona o ochraně ovzduší.

Typicky může jít o otevřené deponie sypkých materiálů, manipulační plochy, skladování kameniva, uhlí, štěpky, pilin, sypké zeminy, strusky, popela nebo stavební suti. V některých provozech mohly být tyto činnosti součástí areálu dlouhodobě, ale nebyly samostatně povoleny jako vyjmenovaný stacionární zdroj.

Prakticky důležité: nestačí, že je činnost v dokumentaci někde popsána. Rozhodující je, zda je její provoz skutečně povolen výrokem rozhodnutí.

První kontrola: je zdroj ve výrokové části?

První krok provozovatele by měl být jednoduchý: vzít platné povolení provozu nebo integrované povolení a zkontrolovat výrokovou část. Právě výrok stanovuje, co je povoleno, v jaké kapacitě, za jakých podmínek a pro jaký zdroj.

Pokud je zdroj uveden pouze v odůvodnění rozhodnutí, v technickém popisu, v příloze nebo jako doprovodná informace, nemusí to znamenat, že byl jeho provoz povolen. MŽP ve sdělení ke kódu 12.1 výslovně rozlišuje, zda je zdroj výrokem povolen, nebo jen zmíněn.

U integrovaného povolení je situace podobná. Je nutné zjistit, zda je z výrokové části zřejmé, že daný stacionární zdroj je povolen v rámci povolení provozu, které je integrovaným povolením nahrazeno. Samotné uvedení jako přímo spojené činnosti nemusí automaticky znamenat, že jde o povolený stacionární zdroj podle zákona o ochraně ovzduší.

Lhůty 1. 3. 2026 a 1. 3. 2027

U dopovolovaných zdrojů je zásadní rozlišit dvě situace. První je, že zdroj byl dříve nevyjmenovaný, ale po novele nově spadá do přílohy č. 2 zákona. Druhá je, že zdroj už sice nějakým způsobem v povolení uveden byl, ale stávající povolení neobsahuje všechny nově požadované náležitosti.

Tento rozdíl je v praxi zásadní. Pokud provozovatel nesprávně vyhodnotí, že již má zdroj povolený, ale ve skutečnosti je jen zmíněn v odůvodnění nebo jako související činnost, může se dostat do prodlení s povinností podat žádost.

Kód 12.1: otevřené plochy se sypkými materiály

Kód 12.1 se týká manipulace se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách, pokud jde o činnosti jinde neuvedené a celková projektovaná plocha deponií dosahuje 3000 m² a více. Výjimkou jsou staveniště.

Důležité je několik věcí. Musí jít o sypký materiál, otevřenou plochu, aktivní manipulaci nebo skladování a projektovanou plochu deponií. Nehodnotí se jen aktuální velikost hromady v den kontroly, ale plocha, která je k dané činnosti určena.

Typickými příklady mohou být deponie kameniva, skládky uhlí, skládky surovin, skládky štěpky nebo pilin, otevřené plochy se stavební sutí nebo jiné sypké materiály, pokud nejsou již zařazeny pod jiný kód.

Projektovaná plocha není aktuální hromada

Jedním z nejdůležitějších metodických výkladů MŽP je otázka plochy. Pro posouzení hranice 3000 m² se nevychází pouze z místa, kde se právě nachází hromada materiálu. Rozhodující je celá plocha, která je projektově určena pro skladování a manipulaci se sypkými materiály.

Pokud projektová dokumentace neexistuje nebo z ní nelze plochu určit, lze vycházet z jiných podkladů, například mapových podkladů nebo povolené kapacity. To je prakticky důležité hlavně u starších provozů, kde původní dokumentace nemusí být úplná.

Prakticky řečeno: nelze se spoléhat na argument, že „dnes je na ploše jen malá hromada“. Pokud je celá plocha určena pro deponie a manipulaci, posuzuje se jako projektovaná plocha zdroje.

Průnik s jinými kódy

Kód 12.1 se použije jen pro činnosti jinde neuvedené. Pokud je určitá činnost už zařazena a povolena pod jiným kódem přílohy č. 2, nemá se znovu zařazovat pod kód 12.1.

To je důležité například u kamenolomů, skládek, betonáren, obaloven, recyklačních linek nebo technologických provozů, kde část manipulace s materiálem může být součástí jiného vyjmenovaného zdroje.

Nejdůležitější je doložit, pod jakým kódem byla činnost dosud povolena a zda je to z rozhodnutí jasné. Pokud rozhodnutí mlčí nebo činnost pouze popisuje, může být potřeba doplnění nebo nové povolení.

Sčítací pravidla: kdy se plochy sčítají a kdy ne

MŽP také upřesňuje, jak přistupovat k více plochám. Více hromad na jedné aktivní manipulační ploše se považuje za jeden stacionární zdroj. Naopak skutečně oddělené plochy, oddělené například budovami nebo terénem, se nemusí automaticky sčítat.

Rozhoduje tedy provozní a prostorová souvislost. Pokud se materiály v rámci jedné plochy přesouvají, hromady vznikají a zanikají a celé území slouží jedné manipulační činnosti, jde typicky o jeden zdroj. Pokud jde o dvě oddělené činnosti nebo dvě oddělené plochy, může jít o samostatné zdroje.

Toto je důležité hlavně pro provozy, kde existuje více deponií v jednom areálu. Chybné sčítání může vést buď k podcenění povinností, nebo naopak k příliš přísnému zařazení.

Odborný posudek

U nově povolovaných zdrojů podle kódu 12.1 MŽP dovozuje, že zákon předložení odborného posudku vyžaduje. Jde zejména o zdroje, které byly dříve nevyjmenované a nově spadly do přílohy č. 2 zákona.

Jiná situace je u zdrojů, které již byly skutečně povoleny v rámci povolení provozu pro vyjmenovaný zdroj a nyní se řeší pouze změna povolení. Tam může být odborný posudek podle okolností nevyžadován, zejména pokud nedochází k navýšení projektovaného výkonu, kapacity nebo emisí a nejde o stanovení technické podmínky nahrazující specifický emisní limit.

Provozovatel by proto měl nejprve zjistit, zda půjde o nové povolení, nebo jen o změnu stávajícího povolení. Od toho se odvíjí i potřeba odborného posudku.

Rozptylová studie

U rozptylové studie je situace podle MŽP odlišná od odborného posudku. U již provozovaných zdrojů, které byly novelou nově zařazeny mezi vyjmenované zdroje, se obecně nevyžaduje předložení rozptylové studie v řízení o povolení provozu, pokud nejde o nový zdroj, změnu s navýšením kapacity nebo zvýšením emisí.

To ale neznamená, že rozptylová studie nikdy nebude potřeba. Pokud se současně mění kapacita, rozšiřuje plocha, přidává nová technologie, zvyšují emise nebo si úřad vyžádá posouzení s ohledem na místní podmínky, může být rozptylová studie relevantním podkladem.

U sypkých materiálů je navíc důležité, jak se stanoví emise pro výpočet. Při použití emisních faktorů je nutné zohlednit vlhkost materiálu, protiprašná opatření, způsob manipulace a reálný provoz. Pokud se použijí hodnoty nižší než standardní metodické hodnoty, je potřeba jejich použití vysvětlit a doložit.

Co má provozovatel zkontrolovat

Provozovatel by měl provést jednoduchý, ale důsledný audit stávajícího stavu. Nejde jen o právní kontrolu rozhodnutí, ale také o kontrolu skutečného provozu, kapacit, ploch a opatření proti prašnosti.

Kontrolní přehled:

Tento přehled je vhodné projít ještě před komunikací s úřadem. Pokud provozovatel předloží ucelené podklady, je obvykle jednodušší dohodnout správný proces.

Provozní podmínky a protiprašná opatření

U dopovolovaných zdrojů nestačí jen formálně podat žádost. Povolení provozu by mělo obsahovat konkrétní a kontrolovatelné podmínky. U sypkých materiálů budou typicky zaměřeny na omezování prašnosti.

Může jít například o skrápění, čištění komunikací, omezení rychlosti, úpravu výšky přesypů, zakrytování dopravníků, skladování jemných frakcí v boxech, přerušení manipulace za nepříznivých povětrnostních podmínek nebo vedení evidence provozu a použitých opatření.

Prakticky důležité: obecná formulace „provozovatel bude omezovat prašnost“ nemusí být dostatečná. Úřad i kontrolní orgán potřebují vědět, jaká opatření se uplatní, kdy, kde a jak se jejich provedení doloží.

Nejčastější chyby

Nejčastější chybou je předpoklad, že pokud je činnost v povolení někde zmíněna, je automaticky povolena. MŽP ale klade důraz na výrokovou část rozhodnutí. Právě tam musí být zřejmé, že je provoz daného stacionárního zdroje povolen.

Druhou chybou je posuzování pouze aktuálního stavu hromad. U kódu 12.1 je rozhodující celková projektovaná plocha deponií, nikoli okamžitá konfigurace materiálu v areálu.

Třetí chybou je nejasný vztah k jiným kódům. Pokud provozovatel neprokáže, že manipulace nebo skladování je už součástí jiného povoleného zdroje, může být nutné samostatné dopovolení.

Čtvrtou chybou je obecný návrh protiprašných opatření bez vazby na konkrétní plochu, materiál a provozní režim. U sypkých materiálů musí být opatření praktická a kontrolovatelná.

Jak postupovat prakticky

Nejprve je vhodné shromáždit platná povolení, integrované povolení, provozní řád, projektovou dokumentaci, situační výkresy a mapové podklady. Následně se porovná právní stav se skutečným provozem.

Pokud je zdroj výslovně povolen ve výroku, ověří se, zda povolení obsahuje nové náležitosti, zejména celkovou povolenou kapacitu a konkrétní provozní podmínky. Pokud zdroj výslovně povolen není, je potřeba posoudit, zda se na něj vztahuje povinnost podat žádost o povolení provozu.

U nejasných případů je vhodné připravit krátké technicko-legislativní posouzení. To by mělo popsat zdroj, plochy, materiály, kapacity, dosavadní povolení, zařazení podle přílohy č. 2 a doporučený postup. Takový podklad je užitečný i pro komunikaci s krajským úřadem.

Shrnutí

Nové metodické výklady MŽP k dopovolovaným zdrojům ukazují, že provozovatelé nemohou spoléhat jen na to, že je určitá činnost historicky provozována nebo někde popsána v povolení. Rozhodující je, zda je zdroj skutečně povolen ve výrokové části rozhodnutí, zda má správné zařazení, kapacitu a konkrétní provozní podmínky.

U nově zařazených zdrojů, zejména podle kódu 12.1, je nutné zkontrolovat projektovanou plochu deponií, aktivní manipulaci se sypkými materiály, vztah k jiným kódům, sčítací pravidla, lhůty 1. 3. 2026 a 1. 3. 2027, potřebu odborného posudku a případně rozptylové studie.

Pošlete nám stávající povolení provozu nebo integrované povolení, provozní řád, situační výkres, mapové podklady, popis skladovaných materiálů a ploch. Ověříme, zda se vás dopovolování zdroje týká a navrhneme další postup vůči krajskému úřadu.

Věcná opora článku

Článek vychází zejména z těchto zdrojů:

• Aktuality v ochraně ovzduší – MŽP,
• Sdělení MŽP k aplikaci kódu 12.1 přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší,
• zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší,
• zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon o ochraně ovzduší,
• vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jeho zjišťování.

Sdělení MŽP ke kódu 12.1 podrobně rozlišuje, kdy je zdroj skutečně povolen ve výrokové části, kdy je jen uveden jako související činnost nebo zmíněn v odůvodnění, a jak se v těchto případech uplatní lhůty pro nové povolení nebo změnu povolení provozu. Zároveň řeší odborný posudek, rozptylovou studii, výpočet emisí, sčítací pravidla a vymezení projektované plochy deponií.