Prášková lakovna: povolení, měření TZL, filtrace a provozní řád

Prášková lakovna je vyjmenovaný stacionární zdroj

Podle přílohy č. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší se nanášení práškových plastů zařazuje pod kód 9.11.

U tohoto kódu zákon nestanovuje minimální kapacitní hranici pro zařazení mezi vyjmenované zdroje. Prášková lakovna tedy může pod kód 9.11 spadat i při relativně malé roční spotřebě práškových barev.

Provozovatel musí mít před zahájením provozu platné povolení provozu vydané krajským úřadem. Kód 9.11 je současně v příloze č. 2 označen ve sloupci C, takže součástí povolení je také provozní řád.

Při povolování je potřeba posoudit celou lakovací linku. Vedle samotné kabiny může obsahovat předúpravu povrchu, sušicí pec, vypalovací pec, chlazení, filtrační zařízení a případně samostatné spalovací zdroje.

Co se při práškovém lakování dostává do ovzduší

Při aplikaci práškové barvy vznikají především emise jemných částic prášku. Kabina proto bývá provozována v podtlaku a odsávaný vzduch prochází filtračním systémem.

Část nepřichyceného prášku lze v moderních systémech zachytit a vracet zpět do procesu. Zbytkové částice musí zachytit koncová filtrace.

Další emise mohou vznikat při vypalování práškového povlaku. Při zahřívání a vytvrzování se mohou z práškové barvy uvolňovat organické látky, které se z hlediska legislativy vyjadřují jako celkový organický uhlík – TOC.

Samostatně je potřeba posoudit případný plynový ohřev pece, chemickou předúpravu povrchu, tryskání, broušení nebo jiné technologické operace navazující na lakování.

Emisní limit při spotřebě 10 tun práškových plastů za rok

Příloha č. 5 vyhlášky č. 415/2012 Sb. stanovuje pro nanášení práškových plastů následující specifický emisní limit:

Emisní limit TOC se podle vyhlášky vztahuje na vypalování a chlazení výrobků.

Rozhodující je celková projektovaná spotřeba, nikoliv skutečná spotřeba v jednom konkrétním roce. Pokud je linka projektována například na 15 tun práškových barev ročně, nelze ji z hlediska emisního limitu hodnotit jako podlimitní jen proto, že v prvním roce výroby spotřebovala 7 tun.

A co měření TZL?

U práškových lakoven vzniká největší množství tuhých částic při samotném nanášení prášku. Otázka měření TZL – tuhých znečišťujících látek je proto v praxi velmi častá.

Vyhláška č. 415/2012 Sb. však v bodě 4.4 pro kód 9.11 nestanovuje samostatný specifický emisní limit TZL. Přímo stanovuje pouze limit TOC 50 mg/m³ při projektované spotřebě práškových plastů 10 t/rok a vyšší.

To však neznamená, že emise prachu z aplikační kabiny není potřeba řešit.

Pokud není pro zdroj stanoven žádný specifický emisní limit, může se uplatnit obecný emisní limit. Příloha č. 9 vyhlášky stanovuje pro TZL při hmotnostním toku nad 1 250 g/h obecný emisní limit 100 mg/m³.

Krajský úřad může navíc v povolení provozu stanovit pro TZL vlastní specifický emisní limit a současně určit způsob a četnost jeho zjišťování. Podle § 4 zákona se specifický emisní limit stanovuje zejména s ohledem na nejlepší dostupné techniky a místní podmínky.

Rozhodující pro konkrétní lakovnu je proto vždy platné povolení provozu. Z něj musí být zřejmé, zda se TZL měří, na kterém výduchu, s jakým limitem a v jakém intervalu.

Jak často se měří emise

Vyhláška č. 415/2012 Sb. řadí činnost nanášení práškových plastů podle bodu 4.4 mezi zdroje, u kterých se příslušné jednorázové měření standardně provádí jednou za 3 kalendářní roky.

Při prvním uvedení zdroje do provozu musí být jednorázové měření provedeno nejpozději do 4 měsíců. Stejná čtyřměsíční lhůta se uplatní také po změně suroviny nebo po zásahu do konstrukce či vybavení zdroje, který může vést ke změně emisí.

Konkrétní rozsah měření musí odpovídat povolení provozu. U lakovny s projektovanou spotřebou nad 10 t/rok bude důležitý zejména výduch z vypalování a chlazení pro stanovení TOC. Pokud má povolení stanoven limit TZL na odsávání aplikační kabiny, měří se také tento výduch.

Při plánování měření musí být technologie provozována v reprezentativním stavu a při odpovídajícím výkonu.

Filtrace aplikační kabiny

Kvalita filtrace je pro práškovou lakovnu zásadní provozní parametr. Prášek, který se nezachytí na výrobku nebo v systému regenerace, musí být zachycen před vypouštěním odsávaného vzduchu.

Moderní kabiny používají například patronové nebo jiné vysoce účinné filtry. Konstrukce zařízení se mezi výrobci výrazně liší, a proto je vhodné vycházet z garantovaných parametrů konkrétního zařízení.

Při přípravě podkladů pro povolení doporučujeme znát:

• projektovaný průtok odsávaného vzduchu, typ filtrace a výrobcem garantovanou výstupní koncentraci prachu,
• způsob sledování zanesení filtrů, například diferenční tlak, způsob regenerace a interval jejich kontroly nebo výměny,
• způsob nakládání se zachyceným práškem a podíl prášku, který je vracen zpět do procesu.

Tyto údaje jsou důležité pro odborný posudek, provozní řád i případné stanovení kontrolního provozního parametru.

Recirkulace filtrovaného vzduchu

Některé práškové lakovací kabiny umožňují po vyčištění vracet část vzduchu zpět do výrobní haly. Z energetického hlediska může být takové řešení výhodné, protože se snižuje množství ohřátého vzduchu odváděného ven z budovy.

Recirkulaci je však potřeba posoudit také z hlediska pracovního prostředí a expozice zaměstnanců prachu. Požadavky na kvalitu pracovního ovzduší se řídí jinými předpisy než emisní limity pro venkovní ovzduší.

Údaj, že filtrace vyhovuje podmínkám povolení zdroje znečišťování ovzduší, proto automaticky neurčuje vhodnost vzduchu pro návrat na pracoviště.

Pozor na vypalovací pec

Vypalovací pec je důležitou součástí práškové lakovací linky. Práškový povlak se v ní zahřeje na předepsanou teplotu, roztaví a vytvrdí.

Z pohledu ochrany ovzduší je nutné rozlišit emise vznikající z vytvrzovaného prášku a emise vznikající při spalování paliva.

Pokud je pec vytápěna zemním plynem, je potřeba znát konstrukci systému a jmenovitý tepelný příkon hořáků. Podle technického řešení může být spalovací část samostatným stacionárním zdrojem, který musí být v povolovací dokumentaci správně zařazen.

Technické podklady proto musí uvádět zejména příkon hořáků, způsob ohřevu, spotřebu paliva, vedení spalin a vztah mezi spalovacími a technologickými výduchy.

Předúprava povrchu může být samostatnou částí povolování

Kvalita práškového povlaku závisí na přípravě povrchu. V provozu proto může být zařazeno odmašťování, fosfátování, pasivace, moření, oplachování, tryskání nebo jiné operace.

Tyto technologie je potřeba posoudit samostatně. Podle jejich kapacity, používaných chemických látek a technického řešení mohou mít vlastní emisní požadavky nebo mohou představovat další vyjmenovaný stacionární zdroj.

Při rekonstrukci staré lakovny bývá častou chybou zpracování povolení pouze pro novou práškovací kabinu bez prověření celé předúpravy a vypalovací části.

Provozní řád je povinný

Kód 9.11 má v příloze č. 2 zákona označení ve sloupci C. Provozní řád je proto povinnou součástí povolení provozu práškové lakovny.

Provozní řád musí odpovídat skutečnému provedení technologie. Měl by popsat technologický proces od přípravy výrobku přes nanášení prášku až po vypalování, zařízení ke snižování emisí, výduchy, kontroly filtrace, poruchové stavy a odpovědnosti obsluhy.

Zvlášť důležitá jsou pravidla pro provoz filtračního zařízení. Dokument by měl určit, podle čeho obsluha pozná správnou funkci filtru, kdy se provádí regenerace nebo výměna filtračních elementů a jak se postupuje při jejich poškození.

Provozní řád schvaluje krajský úřad jako součást povolení provozu.

Co musí být v povolení správně popsáno

Dobře připravené povolení by mělo umožnit jednoznačně propojit jednotlivé technologické části s odpovídajícími výduchy.

Velmi důležité je jednotné označení výduchů. Stejná čísla by měla být používána v povolení provozu, provozním řádu, protokolu z měření emisí a souhrnné provozní evidenci v ISPOP.

Provozní evidence a ISPOP

Protože je prášková lakovna vyjmenovaným zdrojem, provozovatel vede provozní evidenci a každoročně podává prostřednictvím ISPOP formulář F_OVZ_SPE.

V evidenci se sleduje například roční spotřeba práškových plastů, provozní hodiny zdroje, množství emisí, údaje o filtračním zařízení a výsledky autorizovaných měření.

Souhrnná provozní evidence se ohlašuje do 31. března za předchozí kalendářní rok.

U práškové lakovny je vhodné dlouhodobě sledovat také poměr mezi nakoupeným práškem, skutečnou spotřebou, regenerovaným materiálem a odpadem z filtrace. Tyto údaje pomáhají při kontrole materiálové bilance i neobvyklých změn emisí.

Nejčastější chyby při povolování práškové lakovny

Problematické bývá zejména převzetí obecného technického popisu od dodavatele bez údajů potřebných pro ochranu ovzduší.

Chybět může projektovaná roční spotřeba prášku, garantovaná koncentrace za filtrem, průtok výduchu, výkon ventilátoru nebo parametry plynové vypalovací pece.

Další častou chybou je automatické zaměňování práškové lakovny za klasickou lakovnu používající organická rozpouštědla. Práškové lakování má vlastní kód 9.11 a vlastní pravidla.

Před uvedením linky do provozu je proto vhodné prověřit celý technologický celek a jeho návaznost na stávající povolení provozovny.

Co nám můžete poslat a co ověříme

Pro posouzení práškové lakovny nám můžete zaslat:

• technický popis linky, projektovanou spotřebu práškových barev, technické listy kabiny, filtrace a vypalovací pece,
• schéma odsávání a výduchů, průtoky vzduchu, garantované koncentrace za filtry, tepelný příkon hořáků a informace o předúpravě povrchu,
• stávající povolení provozu, provozní řád, odborný posudek, protokoly z měření emisí nebo projektovou dokumentaci nové linky.

Ověříme zařazení jednotlivých částí technologie, požadavky na povolení provozu, provozní řád, emisní limity a měření TZL nebo TOC. U nové nebo měněné lakovny připravíme potřebné podklady a upozorníme také na parametry, které je vhodné vyžádat od dodavatele technologie ještě před její instalací.

Více informací najdete na stránce Povolení provozu – NATURCHEM.

Související právní předpisy

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší

Vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování