Základní pravidlo: je zdroj v příloze č. 2?

Zákon o ochraně ovzduší rozděluje stacionární zdroje na zdroje uvedené v příloze č. 2 a zdroje, které v této příloze uvedeny nejsou.

Pro provozovatele je zásadní jednoduché pravidlo:

Pokud stacionární zdroj spadá pod některý kód přílohy č. 2 zákona č. 201/2012 Sb., jde o vyjmenovaný stacionární zdroj a jeho provoz vyžaduje povolení provozu krajského úřadu.

Nestačí tedy zjistit, zda zařízení „něco vypouští komínem“. Rozhodující je přesné zařazení technologie podle přílohy č. 2 zákona č. 201/2012 Sb..

Prakticky: Nejčastější chybou je začít řešit povolení až po instalaci technologie. Zařazení zdroje je vhodné prověřit už při výběru zařízení, protože může ovlivnit projekt, výduch, komín, filtraci, měřicí místo i další povolovací dokumentaci.

Pozor na sloupce A, B a C

Příloha č. 2 obsahuje u jednotlivých zdrojů také sloupce A, B a C.

Ty ale neurčují, zda je zdroj vyjmenovaný.

Pokud je technologie uvedena pod určitým kódem přílohy č. 2, je vyjmenovaným zdrojem bez ohledu na to, zda je u ní ve sloupci A, B nebo C křížek.

Sloupce mají jiný význam:

  • A označuje zdroje, pro které se za stanovených podmínek vyžaduje rozptylová studie,
  • B souvisí s kompenzačními opatřeními,
  • C znamená požadavek na provozní řád jako součást povolení provozu.

To je velmi důležité například u některých povrchových úprav, kde mohou být sloupce prázdné, ale technologie přesto spadá pod kód přílohy č. 2 a povolení provozu potřebuje.

Jak se správně určuje kód zdroje

Podle zákona se zdroj zařazuje především podle typu činnosti nebo typu technické jednotky a podle celkových projektovaných parametrů, pokud jsou pro daný kód stanoveny.

Nejprve je tedy potřeba přesně vědět, co technologie dělá.

Nestačí označení typu:

„výrobní linka“,
„lakovna“,
„kotel“,
„brusírna“
nebo „recyklace“.

Pro správné zařazení může být potřeba znát například:

  • celkový jmenovitý tepelný příkon,
  • elektrický příkon technologie,
  • projektovanou kapacitu v t/rok, t/den nebo m³/den,
  • spotřebu organických rozpouštědel,
  • objem technologických lázní,
  • velikost deponií,
  • druh paliva,
  • druh zpracovávaného materiálu,
  • způsob odvádění emisí,
  • počet technologických jednotek v provozovně.

Teprve z těchto údajů lze spolehlivě určit, zda technologie spadá pod konkrétní kód přílohy č. 2.

Rozhoduje projektovaný parametr, ne pouze skutečná výroba

Další častou chybou je argument:

„My ale tolik nevyrábíme.“

To nemusí být pro zařazení rozhodující.

U řady kódů přílohy č. 2 zákon pracuje s celkovou projektovanou kapacitou, projektovaným výkonem, projektovanou spotřebou nebo jmenovitým tepelným příkonem.

Pokud je například linka technicky navržena na vyšší kapacitu, není možné její zařazení automaticky odvozovat pouze z aktuální nízké výroby.

To je důležité zejména u nových zařízení, která mají být v prvních letech využívána jen částečně.

Prakticky: Při kontrole zařazení vždy pracujte s technickým listem a maximální projektovanou kapacitou technologie. Údaj „kolik nyní skutečně vyrábíme“ je jiná informace.

Typické příklady vyjmenovaných zdrojů

Příloha č. 2 obsahuje velké množství technologií. Níže jsou jen některé časté příklady, se kterými se setkáváme v průmyslových provozech.

Kotle

Spalování paliv v kotlích spadá pod kód 1.1 při celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 0,3 MW.

Pozor na rozdíl mezi tepelným výkonem a tepelným příkonem.

Výrobce může například uvádět výkon kotle 300 kW, ale jeho jmenovitý tepelný příkon bude vyšší. Pro zařazení je proto nutné pracovat se správným technickým parametrem.

Pístové spalovací motory

Kogenerační jednotky a dieselagregáty mohou spadat pod kód 1.2, opět podle celkového jmenovitého tepelného příkonu.

U záložních dieselagregátů je důležité rozlišovat samotné zařazení zdroje a zvláštní režim některých provozních a emisních povinností při omezeném počtu provozních hodin.

Povrchové úpravy

Povrchové úpravy kovů, plastů nebo jiných předmětů mohou spadat pod kód 4.12.

Příloha č. 2 pracuje mimo jiné s celkovým projektovaným objemem technologických lázní. Uvádí kategorii od 1 m³ do 30 m³ včetně, vyšší kategorii nad 30 m³ a zahrnuje také některé procesy bez použití lázní.

Právě zde je dobře vidět, proč nelze posuzovat povinnost povolení jen podle křížků ve sloupcích A až C.

Broušení kovů a plastů

Broušení kovů nebo plastů je uvedeno pod kódem 4.13 při celkovém elektrickém příkonu 100 kW a více.

U větší brusírny je proto potřeba znát součet relevantních příkonů technologie, nikoli jen výkon jednoho stroje.

Svařování

Svařování kovových materiálů je uvedeno pod kódem 4.14 při celkovém elektrickém příkonu 1 000 kW a více.

U rozsáhlých svařoven je proto vhodné už při projektování zkontrolovat celkový příkon svařovací technologie.

Recyklační linky a stavební hmoty

Kód 5.11 zahrnuje mimo jiné zpracování kamene a nerostných surovin, výrobu stavebních hmot nebo betonu a recyklační linky stavebních hmot při celkové projektované kapacitě 25 m³ za den a více.

U těchto provozů se často řeší nejen samotný drtič nebo třídič, ale také manipulace, doprava, deponie a protiprašná opatření.

Syntetické polymery a kompozity

Kód 6.5 zahrnuje mimo jiné výrobu nebo zpracování syntetických polymerů nebo kompozitů při celkové projektované kapacitě 100 t za rok a více nebo při celkové projektované spotřebě organických rozpouštědel 0,6 t za rok a více.

To může být důležité například u výroby kompozitů, laminace nebo některých plastových výrob.

Deponie sypkých materiálů

Pokud nelze manipulaci se sypkým materiálem zařadit pod jiný konkrétní kód přílohy č. 2, může připadat v úvahu kód 12.1.

Ten zahrnuje manipulaci se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách při celkové projektované ploše deponií 3 000 m² a více, s výjimkou stavenišť.

Tento kód se ale použije až tehdy, pokud zdroj nelze zařadit pod jiný konkrétní kód přílohy.

Nejprve konkrétní technologie, teprve potom obecné emisní kódy

Zákon stanoví důležité pořadí při zařazování.

Nejprve se hledá konkrétní technologický kód přílohy č. 2.

Teprve pokud zdroj nelze zařadit pod žádný z konkrétních kódů, může se posuzovat zařazení podle emisí pod kódy 11.1 až 11.9 nebo u sypkých materiálů pod kód 12.1.

Nelze tedy například vzít lakovnu, která má vlastní konkrétní kód, a místo něj ji libovolně zařadit podle obecného množství VOC.

Stejně tak kód 12.1 není univerzálním kódem pro každou deponii v provozu.

Pozor na sčítání zdrojů

Jedna menší technologie může být pod příslušným prahem, ale několik technologií v jednom areálu už může situaci změnit.

Zákon proto obsahuje sčítací pravidla.

Obecně se u zdrojů typově spadajících pod stejný kód a umístěných ve stejné provozovně mohou za stanovených podmínek sčítat jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity.

Zákon současně obsahuje zvláštní pravidla pro spalovací zdroje, používání organických rozpouštědel a některé další kategorie.

Proto není správné automaticky posuzovat každý kotel, každou linku nebo každé pracoviště samostatně.

Typickým problémem může být například několik kotlů, několik technologických lázní nebo více částí stejného výrobního procesu.

Prakticky: Máte-li v jedné provozovně více podobných zařízení, je otázka sčítání jednou z prvních věcí, které je potřeba při zařazení prověřit.

Co znamená, když je zdroj vyjmenovaný

Pokud technologie spadá pod přílohu č. 2, provozovatel ji musí provozovat na základě a v souladu s povolením provozu vydaným krajským úřadem.

Povolení mimo jiné obsahuje zařazení zdroje pod příslušný kód, povolenou kapacitu, výkon nebo jmenovitý tepelný příkon a závazné podmínky provozu.

Podle konkrétního zdroje mohou být stanoveny například emisní limity, technické podmínky provozu, způsob zjišťování emisí, provozní parametry nebo podmínky pro mimořádné a havarijní stavy.

Pokud příloha č. 2 označuje zdroj ve sloupci C, je součástí povolení také provozní řád.

Povolení provozu je potřeba řešit před uvedením technologie do běžného provozu

U nového záměru je potřeba problematiku ovzduší řešit už během jeho přípravy.

Krajský úřad vydává závazné stanovisko k povolení záměru obsahujícího vyjmenovaný stacionární zdroj a následně povolení provozu.

Zákon zároveň stanoví, že bez povolení provozu nelze u takového zdroje vydat kolaudační rozhodnutí, rozhodnutí o předčasném užívání ani rozhodnutí o povolení nebo nařízení zkušebního provozu podle stavebního zákona.

Zařazení zdroje proto není administrativní detail, který lze vyřešit až po dokončení stavby.

Budu potřebovat odborný posudek, rozptylovou studii a provozní řád?

Ne nutně všechno.

Rozsah dokumentace závisí na konkrétním kódu zdroje, fázi povolování a zákonných výjimkách.

Příloha č. 2 pomocí sloupců A až C ukazuje, zda jsou s danou kategorií spojeny další požadavky. Zákon zároveň stanoví výjimky například pro některé spalovací zdroje.

Proto není vhodné objednávat automaticky rozptylovou studii, odborný posudek a provozní řád jen proto, že jde o vyjmenovaný zdroj.

Nejdříve je potřeba zdroj správně zařadit.

Teprve potom lze určit, které podklady jsou pro konkrétní řízení skutečně potřeba.

Co je potřeba připravit pro první posouzení

Pro prvotní zařazení zdroje většinou není potřeba kompletní projekt.

Velmi často stačí:

  • technický list zařízení,
  • stručný popis technologie,
  • maximální projektovaná kapacita,
  • příkon nebo výkon zařízení,
  • druh a spotřeba paliva,
  • spotřeba organických rozpouštědel, pokud se používají,
  • objem technologických lázní,
  • počet stejných nebo podobných zařízení v provozovně,
  • způsob odsávání a počet výduchů,
  • jednoduchá situace nebo půdorys,
  • stávající povolení provozu, pokud už v areálu jiné zdroje existují.

Z těchto údajů lze zpravidla určit, který kód přílohy č. 2 připadá v úvahu a co bude potřeba řešit dál.

Co když si ani po prostudování přílohy nejste jistí

Některé technologie lze zařadit jednoznačně. U jiných mohou existovat dvě nebo více rozumných variant.

Zákon pro tyto případy obsahuje zvláštní postup.

V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2, rozhoduje krajský úřad na základě žádosti provozovatele nebo z moci úřední.

Pokud krajský úřad rozhodne, že už provozovaný zdroj je vyjmenovaný, zákon stanoví provozovateli lhůtu 90 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí pro podání žádosti o povolení provozu.

U hraničních případů je tedy lepší zařazení vyřešit předem než několik let provozovat technologii na základě nesprávného předpokladu.

Máme starší technologii a žádné povolení jsme nikdy neřešili

Taková situace si zaslouží rychlou kontrolu.

Nejdříve je potřeba zjistit, pod jaký kód technologie podle současného znění zákona spadá a zda se na ni nevztahovala některá z předchozích změn legislativy nebo přechodných ustanovení.

Pokud jde o zdroj, který povolení provozu potřebuje, není vhodné problém řešit pouze tím, že se „doplní měření emisí“.

Měření emisí samo o sobě povolení provozu nenahrazuje.

Zákon ukládá provozovateli vyjmenovaného zdroje povinnost provozovat jej pouze na základě a v souladu s povolením provozu. Provoz zdroje bez požadovaného povolení může vést také k rozhodnutí o zastavení provozu.

Proto doporučujeme nejdříve prověřit právní a technický stav zdroje a následně připravit správný postup pro jeho dopovolení.

Typické chyby při zařazování zdrojů

Velmi častou chybou je použití výkonu místo jmenovitého tepelného příkonu u spalovacího zařízení.

Další chybou je hodnocení skutečné výroby místo projektované kapacity.

Problematické je také posuzování každého zařízení samostatně bez kontroly sčítacích pravidel.

U technologických zdrojů se někdy zapomene, že příloha č. 2 neobsahuje jen „velké komíny“. Vyjmenovaným zdrojem může být například brusírna, povrchová úprava, svařovna, recyklační linka nebo manipulace se sypkými materiály.

A velmi častým omylem je čtení sloupců A až C tak, jako by křížek rozhodoval o potřebě povolení provozu.

Nerozhoduje.

Rozhodující je samotné uvedení zdroje pod kódem přílohy č. 2.

Co nám můžete poslat k posouzení

Pokud instalujete novou technologii nebo si nejste jistí zařazením stávajícího zdroje, pošlete nám technický list zařízení, stručný popis procesu, projektovanou kapacitu, příkon nebo výkon, údaje o palivu či rozpouštědlech, informace o odsávání a případné stávající povolení provozu.

Z podkladů prověříme, zda technologie může spadat mezi vyjmenované stacionární zdroje, který kód přílohy č. 2 připadá v úvahu a jaké další kroky bude potřeba připravit.

Podle konkrétního zdroje lze následně určit potřebu povolení provozu, odborného posudku, rozptylové studie, provozního řádu nebo autorizovaného měření emisí.

Více informací najdete na stránce Služby NATURCHEM.

Krátké shrnutí

Základní otázka zní: je technologie uvedena v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší?

Pokud ano, jde o vyjmenovaný stacionární zdroj a jeho provoz vyžaduje povolení provozu.

Zařazení se provádí podle typu technologie a jejích projektovaných parametrů. Důležité mohou být příkony, kapacity, spotřeba rozpouštědel, objem lázní nebo plocha deponií. U více zařízení je nutné prověřit také sčítací pravidla.

Sloupce A, B a C v příloze č. 2 neurčují, zda zdroj potřebuje povolení. Určují další požadavky spojené například s rozptylovou studií, kompenzačními opatřeními nebo provozním řádem.

Nejbezpečnější je proto zařazení ověřit ještě před objednáním a instalací nové technologie.

Věcná opora článku

Základním předpisem je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Pro samotné rozhodnutí, zda je zdroj vyjmenovaný, je klíčová příloha č. 2 tohoto zákona a ustanovení o zařazování stacionárních zdrojů a sčítacích pravidlech.

§ 11 a § 12 zákona upravují závazná stanoviska, povolení provozu a závazné podmínky provozu.

§ 13a upravuje postup v případech, kdy existují pochybnosti, zda stacionární zdroj do přílohy č. 2 spadá.

Povinnosti provozovatele vyjmenovaného stacionárního zdroje, včetně povinnosti provozovat jej na základě a v souladu s povolením provozu, upravuje § 17.

Podrobnější technické požadavky, emisní limity, způsob měření emisí, provozní evidenci a další pravidla stanovuje vyhláška č. 415/2012 Sb..