Záložní dieselagregát: kdy je jen záloha a kdy už běžný zdroj emisí

Proč dieselagregát řešit už při návrhu

Dieselagregát bývá v projektu označen jako záložní zdroj elektrické energie. Provozovatel proto často předpokládá, že se ho běžné emisní povinnosti netýkají. To ale nemusí být pravda.

Z hlediska ochrany ovzduší jde o pístový spalovací motor. Pokud jeho celkový jmenovitý tepelný příkon dosahuje rozhodné hranice, může jít o vyjmenovaný stacionární zdroj podle zákona o ochraně ovzduší. V takovém případě je potřeba řešit povolení provozu, evidenci provozních hodin, režim testování, případně způsob zjišťování emisí.

Největší rozdíl je mezi skutečným záložním zdrojem a zdrojem, který se sice nazývá záložní, ale v praxi běží pravidelně pro jiné účely. Pokud dieselagregát slouží ke krytí špiček, výrobě elektřiny, obchodování s regulační energií nebo pravidelnému provozu mimo havarijní stavy a testy, úřad může požadovat přísnější posouzení.

Co znamená záložní zdroj

Za záložní zdroj lze prakticky považovat zařízení, které je určeno pro případ výpadku nebo mimořádné potřeby dodávky energie. Typicky jde o provoz při výpadku veřejné sítě, pravidelné technické testy, servisní zkoušky nebo ověření připravenosti.

Nestačí ale napsat do projektu, že jde o záložní zdroj. Podle aktuálního výkladu musí být skutečnost, že zdroj slouží jako záložní zdroj energie, uvedena v povolení provozu. Pokud to v povolení není, nelze automaticky předpokládat, že se na zdroj uplatní výhody režimu záložního zdroje.

Provozovatel by proto měl zkontrolovat nejen technický list zařízení, ale hlavně povolení provozu, případně návrh žádosti. Musí být zřejmé, že zdroj je povolován jako záložní a že jsou jasně stanoveny provozní podmínky.

Prakticky: Pokud dieselagregát používáte jen při výpadku a při pravidelných testech, hlídejte provozní hodiny a mějte to jasně popsané v povolení. Pokud zdroj běží i pro ekonomický provoz nebo regulační služby, už nemusí jít o běžnou zálohu.

Hranice 0,3 MW: kdy se začne řešit ovzduší

U dieselagregátu je potřeba sledovat jmenovitý tepelný příkon v palivu, nikoli jen elektrický výkon. Elektrický výkon bývá uveden v kVA nebo kW, ale pro zařazení podle zákona o ochraně ovzduší je rozhodující příkon v palivu.

Příloha č. 2 zákona č. 201/2012 Sb. zařazuje spalování paliv v pístových spalovacích motorech pod kód 1.2 od celkového jmenovitého tepelného příkonu 0,3 MW. U větších instalací se posuzuje celkový příkon více motorů, pokud spolu technicky nebo provozně souvisejí.

Typický problém je, že provozovatel vychází jen z elektrického výkonu. Například dieselagregát o elektrickém výkonu 250 kW může mít tepelný příkon v palivu výrazně vyšší. Bez technického listu motoru nebo údajů od dodavatele nelze správně určit, zda zdroj spadá do režimu vyjmenovaného zdroje.

Provozní hodiny: 300 hodin a 500 hodin

U záložních zdrojů jsou důležité zejména dvě hranice: 300 hodin a 500 hodin.

Hranice 300 provozních hodin ročně je důležitá zejména pro uplatnění výjimek ze specifických emisních limitů u pístových spalovacích motorů a pro některé úlevy u odborného posudku a rozptylové studie. Pokud záložní dieselagregát provozovaný na kapalné palivo nepřekročí 300 hodin za kalendářní rok a má celkový jmenovitý tepelný příkon do 5 MW, bývá rozsah podkladů jednodušší.

Hranice 500 provozních hodin ročně je důležitá pro režim záložního zdroje podle zákona o ochraně ovzduší. Posuzuje se jako klouzavý průměr za období tří kalendářních let. Pokud záložní zdroj překročí tuto hranici, je potřeba počítat s tím, že se na něj může nahlížet jako na běžnější provozní zdroj, nikoli jen jako na zálohu.

Provozní hodiny musí být doložitelné. Nestačí odhad. Provozovatel by měl mít provozní deník, elektronický záznam z řídicího systému nebo jinou průkaznou evidenci.

Testování dieselagregátu

Testování je u záložního zdroje normální a provozně nutné. Musí ale být rozumně nastavené a evidované. Úřad může zajímat, jak často se testy provádějí, jak dlouho trvají, při jakém zatížení, zda probíhají ve dne nebo v noci a zda jsou započítány do provozních hodin.

Do provozních hodin se obvykle zahrnují nejen havarijní chody při výpadku, ale i pravidelné testy, servisní zkoušky a zkušební provoz. Právě testování může u některých provozovatelů tvořit většinu ročního provozu dieselagregátu.

U datacenter, nemocnic a vodárenských objektů je vhodné mít testovací režim jasně popsaný v provozní dokumentaci. Pokud se testuje například každý týden, je potřeba spočítat, kolik hodin to představuje za rok a zda se zdroj stále vejde do záložního režimu.

Kdy může být potřeba povolení provozu

Pokud dieselagregát spadá pod vyjmenovaný stacionární zdroj podle přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší, je potřeba ověřit povolení provozu nebo jeho změnu. To se týká zejména zdrojů od 0,3 MW celkového jmenovitého tepelného příkonu.

U nového zdroje se řeší, zda má být součástí stavebního záměru a zda bude potřeba závazné stanovisko a povolení provozu. U stávajícího zdroje je potřeba zkontrolovat, zda odpovídá skutečnému stavu: typ motoru, příkon, palivo, umístění, výduch, provozní režim a počet hodin.

Zvláštní pozornost zaslouží situace, kdy je v objektu více dieselagregátů. V datacentru nebo nemocnici může být několik jednotek, které samostatně vypadají jako menší zdroje, ale v součtu tvoří významný spalovací zdroj. Pak je nutné řešit sčítání příkonů a celý provozní režim.

Odborný posudek a rozptylová studie

U vyjmenovaných zdrojů se v povolovacích řízeních běžně řeší odborný posudek a někdy i rozptylová studie. U záložních zdrojů do 5 MW na kapalné nebo plynné palivo, které nepřekročí 300 hodin za rok, však zákon stanoví úlevy z povinnosti předkládat odborný posudek a rozptylovou studii. Krajský úřad si ale může některý podklad vyžádat s ohledem na místní podmínky.

V praxi záleží hlavně na umístění výduchu, blízkosti obytné zástavby, počtu agregátů, celkovém příkonu, režimu testování a tom, zda zdroj může ovlivnit imisní situaci. Jiná situace bude u jednoho menšího agregátu v průmyslovém areálu a jiná u souboru agregátů v datacentru poblíž obytných domů.

Pokud má zdroj běžet častěji než jen jako záloha, je vhodné počítat s tím, že úřad bude chtít podrobnější emisní podklady. U větších souborů dieselagregátů se rozptylová studie může stát prakticky nezbytným podkladem pro obhajobu záměru.

Měření emisí nebo výpočet

U skutečných záložních zdrojů je důležité rozlišit, zda se vůbec uplatní povinnost zjišťovat úroveň znečišťování, a pokud ano, zda se provádí měřením nebo výpočtem.

Pokud je záložní dieselagregát provozován méně než 300 hodin ročně a nejsou mu v povolení provozu stanoveny specifické emisní limity nad rámec vyhlášky, nemusí mít provozovatel povinnost zjišťovat úroveň znečišťování ani měřením, ani výpočtem. Pokud je ale zdroj provozován více než 300 hodin, ale stále splňuje režim záložního zdroje do 500 hodin jako tříletý klouzavý průměr, může se úroveň znečišťování zjišťovat výpočtem.

To je zásadní rozdíl proti běžnému provoznímu zdroji. U zdroje, který už není reálně záložní, mohou být povinnosti přísnější a může být požadováno autorizované měření emisí podle povolení nebo prováděcích předpisů.

Více k měřením emisí najdete na stránce Měření emisí NATURCHEM.

Výduch, komín a umístění zdroje

U dieselagregátu je důležité i technické provedení výduchu. Výfuk spalin by neměl ústit do místa, kde může docházet k obtěžování osob, nasávání spalin do větrání nebo zvýšenému zatížení okolních oken a fasád.

U nových instalací je vhodné ověřit výšku výduchu, vzdálenost od nasávacích otvorů vzduchotechniky, okolní zástavbu a možnost bezpečného přístupu pro případné měření. Pokud se na měřicí místo zapomene v projektu, může být dodatečné řešení obtížné.

Dieselagregát je navíc často umístěn v kontejneru, suterénu nebo technickém prostoru. Vedle emisí se proto musí řešit také hluk výfuku, sání, chlazení, ventilátorů a přenos vibrací do konstrukce objektu.

Hluk dieselagregátu

I když článek řeší hlavně emise, u dieselagregátu nelze pominout hluk. Krátké testy mohou být v okolí velmi nápadné, zejména pokud se provádějí brzy ráno, večer, v noci nebo o víkendech. U nemocnic, administrativních budov, datacenter a průmyslových areálů v blízkosti obytné zástavby může KHS nebo stavební úřad požadovat hlukovou studii.

Provozovatel by měl řešit hlavně výfukový tlumič, sání a výfuk chladicího vzduchu, akustiku kontejneru, provozní dobu testů a nejbližší chráněné prostory. Pokud se plánuje pravidelný testovací režim, je vhodné ho nastavit tak, aby zbytečně nevyvolával stížnosti.

U větších zdrojů nebo souboru agregátů doporučujeme hluk posoudit ještě před instalací. Dodatečné odhlučnění bývá drahé a někdy technicky složité.

Evidence provozu

Evidence provozních hodin je u záložního dieselagregátu klíčová. Právě z ní se prokazuje, zda zdroj zůstává v režimu zálohy, nebo zda se už blíží běžnému provoznímu zdroji.

Evidence by měla rozlišovat:

• havarijní provoz při výpadku,
• pravidelné testy,
• servisní zkoušky,
• zkušební provoz,
• provoz z jiných důvodů, například regulační nebo ekonomický.

U každého spuštění je vhodné evidovat datum, čas začátku a konce, důvod spuštění, zatížení, spotřebu paliva a případnou poznámku k poruše nebo testu. Pokud je více agregátů, evidence musí být vedena pro každý zdroj samostatně a zároveň musí být možné vyhodnotit celkový souběh.

Nejčastější chyby z praxe

Nejčastější chybou je posuzování podle elektrického výkonu místo podle tepelného příkonu v palivu. Bez tohoto údaje nelze spolehlivě určit zařazení zdroje.

Druhou častou chybou je předpoklad, že každý dieselagregát je automaticky záložní zdroj. Pokud zdroj pravidelně běží pro jiné účely než zálohu a testování, může se jeho režim změnit.

Třetím problémem je chybějící evidence provozních hodin. Provozovatel pak nedokáže doložit, zda nepřekročil 300 nebo 500 hodin.

Častá je také absence jasného popisu v povolení provozu. Pokud není uvedeno, že zdroj slouží jako záložní zdroj energie, může být obtížné uplatnit režim záložního zdroje.

Další chyba se týká výduchu. Výfuk je technicky funkční, ale ústí nevhodně k fasádě, oknům, nasávání vzduchotechniky nebo do prostoru, kde může obtěžovat okolí.

Jaké podklady si připravit

Pro rychlé posouzení je potřeba hlavně technický list dieselagregátu, elektrický výkon, jmenovitý tepelný příkon v palivu, druh paliva, umístění zdroje, výšku a polohu výduchu, provozní hodiny a popis testovacího režimu.

Co nám můžete poslat k posouzení

Pošlete nám technický list dieselagregátu, údaje o výkonu a příkonu, palivo, počet agregátů, umístění, výšku výduchu, provozní hodiny, režim testů a případné stávající povolení provozu.

Ověříme, zda jde o vyjmenovaný stacionární zdroj, zda je možné uplatnit režim záložního zdroje, zda bude potřeba povolení provozu, odborný posudek, rozptylová studie, výpočet emisí, měření emisí nebo hluková studie.

U nejasných případů doporučujeme posoudit zdroj předem, zejména pokud jde o datacentrum, nemocnici, vodárenský objekt, průmyslový areál nebo provoz v blízkosti obytné zástavby.

Krátké shrnutí

Záložní dieselagregát není automaticky bez povinností. Rozhodující je jeho jmenovitý tepelný příkon, počet provozních hodin, účel provozu, počet agregátů, umístění výduchu a to, co je uvedeno v povolení provozu.

Pokud zdroj slouží skutečně jako záloha a nepřekračuje 300 hodin ročně, může být režim jednodušší. Pokud běží více, nebo pokud se používá pro pravidelný ekonomický provoz, regulační služby nebo dlouhé testy, je potřeba ho posoudit přísněji.

Provozovatel by měl mít jasnou evidenci hodin, popsaný režim testování a ověřené povolení. Právě tyto tři věci často rozhodují o tom, zda je dieselagregát obhajitelný jako záložní zdroj.

Věcná opora článku

Z těchto podkladů plyne, že záložní dieselagregát je potřeba posuzovat podle skutečného provozu. Nestačí obchodní označení „stand-by“ nebo „emergency generator“. Rozhodující je povolený režim, skutečné provozní hodiny, účel spuštění a technické parametry zdroje.