Co znamená VOC a proč nestačí změřit „celkové VOC“
Zkratka VOC označuje těkavé organické látky. V pracovním prostředí však zaměstnance nezajímá pouze jejich celkové množství. Jednotlivá rozpouštědla mají velmi rozdílné toxikologické vlastnosti a také rozdílné hygienické limity.
Například současné české limity pro několik běžných rozpouštědel jsou:
| Látka | CAS | PEL | NPK-P |
|---|---|---|---|
| Aceton | 67-64-1 | 800 mg/m³ | 1 500 mg/m³ |
| 2-propanol (isopropanol) | 67-63-0 | 500 mg/m³ | 1 000 mg/m³ |
| Ethylacetát | 141-78-6 | 700 mg/m³ | 900 mg/m³ |
| Toluen | 108-88-3 | 192 mg/m³ | 384 mg/m³ |
| Xyleny | 1330-20-7 a jednotlivé izomery | 200 mg/m³ | 400 mg/m³ |
| Ethylbenzen | 100-41-4 | 200 mg/m³ | 500 mg/m³ |
| Styren | 100-42-5 | 100 mg/m³ | 400 mg/m³ |
Hodnoty PEL a NPK-P stanoví příloha č. 2 nařízení vlády č. 361/2007 Sb..
Výsledek typu „TVOC = 120 mg/m³“ proto sám o sobě obvykle nestačí k posouzení hygienických limitů jednotlivých látek. Pro kategorizaci práce potřebujeme vědět, kolik acetonu, toluenu, xylenu nebo jiné konkrétní látky zaměstnanec vdechuje.
PEL a NPK-P hodnotí rozdílné typy expozice
PEL – přípustný expoziční limit představuje celosměnový časově vážený průměr koncentrace. Je stanoven pro osmihodinovou nebo kratší směnu a při základních podmínkách předpokládá průměrnou plicní ventilaci nejvýše 20 litrů za minutu.
NPK-P – nejvyšší přípustná koncentrace chrání především před krátkodobě vysokou expozicí. Pro porovnání lze použít časově vážený průměr koncentrace měřený nejvýše po dobu 15 minut.
Během osmihodinové směny mohou být nejvýše čtyři patnáctiminutové úseky s koncentrací vyšší než PEL, ale nepřekračující NPK-P, přičemž mezi nimi musí být odstup alespoň jedna hodina. Celosměnový průměr přitom stále nesmí překročit PEL.
Proto může být u stejné pracovní pozice potřeba kombinovat celosměnový odběr s krátkodobým odběrem během nejrizikovější operace.
Základem jsou aktuální bezpečnostní listy
Pro výběr měřených látek potřebujeme bezpečnostní listy všech chemických směsí používaných na posuzovaném pracovišti. Požadavky na strukturu bezpečnostního listu vycházejí z nařízení REACH.
Nejdůležitější jsou zejména následující oddíly:
| Oddíl bezpečnostního listu | Co z něj potřebujeme |
|---|---|
| 2 – Identifikace nebezpečnosti | Klasifikace směsi, H-věty a významná zdravotní rizika |
| 3 – Složení / informace o složkách | Názvy látek, CAS, koncentrace nebo koncentrační rozmezí |
| 8 – Omezování expozice / osobní ochranné prostředky | Expoziční limity a doporučená opatření |
| 9 – Fyzikální a chemické vlastnosti | Těkavost, bod varu, tlak par a další údaje důležité pro možnost vzniku par |
Pro identifikaci látky je velmi užitečné číslo CAS. Obchodní názvy nebo různé překlady stejné látky se mohou lišit, zatímco CAS umožňuje jednoznačné přiřazení hygienického limitu a analytické metody.
Požadavky na obsah bezpečnostních listů stanoví nařízení REACH a nařízení Komise (EU) 2020/878.
Bezpečnostní list není automatický seznam všeho, co se má měřit
Oddíl 3 bezpečnostního listu je výchozím podkladem, ale výběr látek musí respektovat také technologii.
Představme si například lakýrníka, který používá základní barvu, vrchní nátěr, ředidlo a čisticí prostředek. Bezpečnostní listy mohou dohromady obsahovat deset nebo více organických látek. Měřit všechny bez dalšího posouzení bývá zbytečně nákladné.
Naopak není správné vybrat pouze látku s nejvyšším procentuálním zastoupením. Rozpouštědlo přítomné v koncentraci 5 % může mít podstatně nižší hygienický limit než hlavní složka směsi a pro výsledné hodnocení může být významnější.
Při výběru proto hodnotíme současně obsah látky ve směsi, její těkavost, hygienický limit, nebezpečné vlastnosti, množství používaného výrobku a způsob práce.
Praktický příklad: lakýrník používá čtyři výrobky
Před měřením mohou bezpečnostní listy ukázat například následující složení:
| Výrobek | Významné těkavé složky |
|---|---|
| Základní barva | xylen, ethylbenzen |
| Vrchní barva | xylen, butylacetát |
| Ředidlo | toluen, xylen, ethylacetát |
| Čisticí prostředek | aceton, 2-propanol |
Výsledný plán měření se nevytvoří tak, že každému výrobku přiřadíme samostatný odběr. Nejprve se zjistí, jak často se používá, v jakém množství a při jaké operaci vzniká expozice.
Pokud zaměstnanec například většinu směny stříká nátěrovou hmotu obsahující xylen a ethylbenzen, ale jednou za směnu deset minut čistí pistoli acetonem, může být vhodný celosměnový odběr hlavních rozpouštědel a samostatné posouzení krátkodobé expozice při čištění.
Rozhodující je skutečná pracovní operace
Stejný výrobek může vést k velmi rozdílné expozici podle způsobu použití.
Nanášení lepidla štětcem na malou plochu, stříkání stejného lepidla pistolí a čištění zařízení otevřenou nádobou představují zcela rozdílné expoziční situace.
Při návrhu měření proto potřebujeme znát:
- množství používaných přípravků, způsob aplikace, délku jednotlivých operací a jejich četnost během směny,
- umístění pracovníka vůči zdroji, funkci místního odsávání, používání otevřených nádob a způsob čištění zařízení,
- střídání pracovníků, používání OOPP a nejméně příznivé běžné provozní podmínky.
Do hodnocení se zahrnují také údržba a úklid, pokud při nich může vznikat významná expozice.
Pozor na směsný účinek rozpouštědel
Zaměstnanec je často vystaven několika rozpouštědlům současně. Pokud mají stejný typ účinku, předpokládá se jejich aditivní působení, pokud nejsou k dispozici vědecky podložené informace o opaku.
Hodnocení se potom neprovádí pouze tak, že každou látku samostatně porovnáme s jejím PEL. Posuzuje se také součet poměrů naměřených koncentrací k jejich limitům.
Například:
C1 / PEL1 + C2 / PEL2 + C3 / PEL3 ≤ 1
Pokud má zaměstnanec současně expozici odpovídající 40 % PEL xylenu, 35 % PEL toluenu a 30 % PEL ethylbenzenu, žádná látka samostatně PEL nepřekračuje. Součet však činí 1,05, a výsledná expozice směsi již požadavku nevyhoví.
U směsí rozpouštědel je proto důležité vybrat dostatečný počet reprezentativních složek.
Kategorizace práce začíná už při 30 % PEL
Pro faktor chemické látky a směsi stanoví vyhláška č. 432/2003 Sb. kritéria pro zařazení práce do kategorií.
| Výsledek expozice | Typické zařazení |
|---|---|
| Do 0,3 PEL | Zpravidla kategorie 1, nejsou-li rozhodující jiné vlastnosti látky |
| Nad 0,3 PEL do PEL | Kategorie 2 |
| PEL je překročen | Kategorie 3, pokud nejsou splněna kritéria vyšší kategorie |
| Směs s aditivním účinkem: součet podílů > 0,3 a < 1 | Kategorie 2 |
| Směs s aditivním účinkem: součet podílů ≥ 1 a < 2 | Kategorie 3 |
U některých zvlášť nebezpečných látek se postupuje individuálně. Týká se to například karcinogenů kategorie 1A a 1B, mutagenů, látek toxických pro reprodukci a látek nebo směsí s vybranými H-větami, mimo jiné H350, H340, H360, H300, H310, H330, H370, H334 nebo H317.
Výběr měřených látek proto nelze založit pouze na tom, která složka má v bezpečnostním listu nejvyšší procento.
Látka uvedená v bezpečnostním listu nemusí být jediným rizikem
Při některých výrobních procesech mohou vznikat látky, které nejsou vstupní složkou přípravku.
Může jít například o produkty tepelného rozkladu, reakční produkty při vytvrzování, aerosoly při stříkání nebo látky vznikající při svařování, broušení a tepelném zpracování povrchu.
Bezpečnostní list proto vždy porovnáváme s technologickým procesem. Pokud se výrobek zahřívá, rozprašuje, mísí s jiným přípravkem nebo chemicky reaguje, je potřeba posoudit také látky vznikající během procesu.
U neznámého nebo složitého složení lze v některých případech použít screeningovou analýzu, která pomůže určit látky přítomné v pracovním ovzduší. Pro vlastní posouzení PEL a NPK-P však následně potřebujeme dostatečně spolehlivé kvantitativní stanovení konkrétních látek.
Osobní odběr je pro expozici zaměstnance nejcennější
Expozice se hodnotí v dýchací zóně zaměstnance. U rozpouštědel se proto často používá osobní odběr, při kterém pracovník během směny nese vzorkovací zařízení a odběrové médium je umístěno v blízkosti dýchacích cest.
Takový odběr zachytí pohyb zaměstnance mezi jednotlivými pracovišti a jeho skutečné pracovní operace.
Stacionární měření má význam například při hodnocení konkrétního pracovního prostoru, účinnosti odsávání nebo při doplnění osobních odběrů. Samotné měření uprostřed výrobní haly však nemusí odpovídat expozici lakýrníka, který stojí několik desítek centimetrů od zdroje par.
Měření musí reprezentovat běžnou nebo nejméně příznivou směnu
Protokol má popisovat podmínky, za kterých byl vzorek odebrán. Je potřeba zaznamenat používané výrobky, jejich spotřebu, délku jednotlivých operací, provoz vzduchotechniky a případné odchylky od běžné výroby.
Měření při minimální výrobě nebo při mimořádně nízké spotřebě rozpouštědel může mít pro kategorizaci práce omezenou vypovídací hodnotu.
Naopak není cílem vytvářet uměle extrémní provozní situaci, která se při běžné práci nevyskytuje. Měření má zachytit charakteristickou směnu a reálnou expozici zaměstnance.
Kdy musí měření provést akreditovaný nebo autorizovaný subjekt
Pokud se výsledky používají pro zařazení práce do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie nebo pro změnu jejího zařazení, stanoví § 38 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, že měření musí být provedeno prostřednictvím držitele příslušného osvědčení o akreditaci nebo autorizace.
Výsledkem proto nemá být pouze laboratorní číslo. Protokol musí umožnit posoudit konkrétní pracovní pozici, pracovní operace, dobu expozice a reprezentativnost měření.
To je důležité zejména tehdy, pokud budou výsledky předkládány krajské hygienické stanici v rámci kategorizace prací.
Co připravit před objednáním měření
Nejčastější komplikací je objednání měření ještě před tím, než je jasné, jaké chemické látky pracovník skutečně používá.
Pro návrh měření nám můžete zaslat:
- aktuální bezpečnostní listy všech barev, laků, lepidel, ředidel, odmašťovadel, čisticích prostředků a dalších chemických směsí používaných na dané pracovní pozici,
- popis pracovní operace, dobu jejího trvání, spotřebu jednotlivých přípravků za směnu, počet pracovníků a fotografie pracoviště a odsávání,
- dosavadní kategorizaci práce, starší protokoly z měření nebo požadavek krajské hygienické stanice.
Z bezpečnostních listů vybereme relevantní látky, porovnáme jejich hygienické limity a navrhneme vhodný způsob odběru. Současně prověříme, zda je potřeba hodnotit krátkodobou expozici, směsný účinek více rozpouštědel nebo další chemické faktory vznikající přímo při technologickém procesu.
Více informací najdete na stránce Měření pracovního prostředí – NATURCHEM.
Související právní předpisy a zdroje
Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
Vyhláška č. 432/2003 Sb., o podmínkách pro zařazování prací do kategorií
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
Nařízení Komise (EU) 2020/878 – požadavky na bezpečnostní listy