Zápach je z pohledu zákona znečištění ovzduší
Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší považuje za znečišťující látku také látku, která obtěžuje zápachem.
Zápach tedy není pouze sousedský nebo subjektivní problém.
Při povolování stacionárních zdrojů musí orgány ochrany ovzduší riziko obtěžování zápachem zohlednit a u konkrétního provozu mohou být v povolení stanoveny technické a provozní podmínky zaměřené právě na jeho omezení.
Typicky může jít o zakrytování technologie, odsávání, biofiltr, pračku vzdušiny, filtrační zařízení, chlazení surovin, uzavřený způsob manipulace nebo organizační opatření.
Existuje obecný limit na zápach?
V současné české legislativě není stanoven jeden univerzální imisní limit typu:
„u obytného domu nesmí být překročeno X pachových jednotek“.
To je důležité, protože zápach se neposuzuje stejně jednoduše jako například koncentrace některých znečišťujících látek s imisním limitem.
Při hodnocení se proto pracuje s kombinací údajů o zdroji, charakteru zápachu, provozním režimu, vzdálenosti od zástavby, meteorologických podmínkách, technických opatřeních a případně s měřením nebo modelovým posouzením.
Prakticky: Ani velmi nepříjemný zápach automaticky neznamená porušení konkrétního číselného limitu. Pro provozovatele je ale zásadní prokázat, že zdroj provozuje v souladu s povolením a používá stanovená nebo technicky vhodná opatření k omezení zápachu.
Staré pravidlo „musí si stěžovat 20 lidí“ už neplatí
V praxi se stále objevuje informace, že zápach úřad začne řešit až tehdy, když si stěžuje více než 20 lidí.
Toto pravidlo pocházelo ze staré vyhlášky č. 362/2006 Sb.
Současná právní úprava ochrany ovzduší na takovém počtu stěžovatelů založena není.
Jedna konkrétní a dobře popsaná stížnost proto může být důvodem, aby úřad nebo inspekce začaly situaci prověřovat.
Provozovatel by neměl argumentovat tím, že „si stěžuje jen jeden soused“.
Co udělat jako první, když přijde stížnost
Nejdříve zjistěte co nejpřesněji, kdy a za jakých podmínek k zápachu došlo.
Užitečné je znát datum, čas, přibližnou dobu trvání, místo, odkud byla stížnost podána, a charakter zápachu.
Pak je potřeba tento údaj porovnat se skutečným provozem.
Běžela v dané době výroba? Probíhalo čištění technologie? Vyvážel se odpad? Otevíral se zásobník? Probíhala nakládka? Byl odstaven biofiltr nebo odsávání? Došlo ke změně suroviny?
Velmi důležité jsou také meteorologické podmínky, především směr a rychlost větru.
Jednoduchý záznam stížností a provozních událostí může být překvapivě účinný. Po několika událostech se často ukáže, že zápach souvisí s jednou konkrétní operací.
Nejprve hledejte zdroj zápachu uvnitř provozu
Zápach nemusí odcházet pouze hlavním komínem.
Často vzniká jako fugitivní emise z míst, která původně vůbec nebyla považována za významný zdroj.
Problematické mohou být například otevřené nádoby, sklad surovin nebo odpadů, jímky, kanalizace, nakládka, technologické vany, otevřená vrata, nedostatečně odsávaná část linky nebo netěsnosti potrubí.
U některých provozů je hlavní výduch dobře čištěný, ale zápach uniká halou přes vrata nebo světlíky.
Proto má před měřením smysl projít technologii od vstupních surovin až po odpady a určit místa, kde mohou pachové látky vznikat a unikat.
Zkontrolujte povolení provozu a provozní řád
Pokud jde o vyjmenovaný stacionární zdroj, jedním z prvních dokumentů má být platné povolení provozu.
Krajský úřad může v povolení stanovit například technické podmínky provozu, provozní parametry nebo povinnost používat konkrétní zařízení ke snižování emisí.
U některých zdrojů stanovuje podmínky přímo také vyhláška č. 415/2012 Sb..
Například u vybraných potravinářských provozů, zpracování kůží, papíren, obaloven nebo dalších technologií jsou výslovně požadována opatření k předcházení nebo snižování emisí látek obtěžujících zápachem.
Při stížnosti je proto potřeba ověřit nejen to, zda zařízení běží, ale zda běží způsobem, který odpovídá povolení a provoznímu řádu.
Kdy má smysl měřit pachové látky
Koncentraci pachových látek lze stanovit pomocí dynamické olfaktometrie podle ČSN EN 13725.
Při této metodě se odebere vzorek odpadního plynu a následně se pomocí olfaktometru a panelu posuzovatelů stanoví koncentrace pachových látek.
Výsledek se vyjadřuje v evropských pachových jednotkách ouE/m³.
Takové měření může být velmi užitečné například pro:
- stanovení emisí konkrétního výduchu,
- porovnání stavu před a po instalaci biofiltru nebo jiného zařízení,
- zjištění účinnosti technologie na omezení zápachu,
- získání vstupních údajů pro další odborné posouzení.
Měření ale musí být provedeno za reprezentativního provozu. Nemá význam měřit v době, kdy zdroj pracuje na minimální výkon, pokud ke stížnostem dochází při maximální výrobě nebo při konkrétní technologické operaci.
Samotné měření na komíně nemusí vyřešit stížnost souseda
To je jedna z nejdůležitějších věcí.
Dynamická olfaktometrie dobře charakterizuje emisi pachových látek ze zdroje, ale sama o sobě nemusí říct, jak často a jak intenzivně budou zápach vnímat lidé vzdálení několik set metrů.
Mezi komínem a obytným domem totiž vstupuje do hry výška výduchu, množství odpadního plynu, terén, budovy a především meteorologické podmínky.
Proto je někdy potřeba spojit měření zdroje s dalšími informacemi nebo modelovým posouzením.
Naopak v jiném případě nemusí být olfaktometrie prvním krokem vůbec. Pokud se zjistí, že zápach uniká otevřenými vraty při manipulaci s odpadem, může být účinnější nejprve odstranit zjevnou příčinu.
Prakticky: Neobjednávejte měření zápachu automaticky hned po první stížnosti. Nejdříve potřebujeme vědět, jaký problém má měření vyřešit.
Nově se u některých zdrojů řeší také minimální vzdálenost
Od roku 2026 česká legislativa používá u vybraných zdrojů také institut minimálních vzdáleností.
Podle § 12a zákona o ochraně ovzduší a přílohy č. 20 vyhlášky č. 415/2012 Sb. se minimální vzdálenosti používají při umisťování některých nových zdrojů vůči obytným a dalším stanoveným plochám.
Týká se to například některých skládek, kompostáren, čistíren odpadních vod, výroby kompozitů se styrenem, zpracování kaučuku nebo extrakce a rafinace olejů a tuků.
Smyslem je omezit budoucí konflikty s obytnou zástavbou ještě před vznikem provozu.
U stávajícího provozu se stížností na zápach ale samotná vzdálenost problém nevyřeší. Je potřeba hledat skutečný zdroj a způsob omezení emisí.
Jaká opatření proti zápachu bývají účinná
Správné opatření závisí na technologii a chemickém charakteru pachových látek.
Někde pomůže uzavření technologie a odsávání, jinde biofiltr, mokrá pračka, adsorpce na aktivním uhlí nebo jiné zařízení.
Velmi účinná mohou být také jednoduchá provozní opatření: kratší doba skladování zapáchajících materiálů, uzavřené kontejnery, chlazení surovin, omezení otevřené manipulace nebo pravidelné čištění.
Důležité je nejdříve zjistit, odkud zápach skutečně pochází.
Instalovat drahé zařízení na hlavní výduch nemá smysl, pokud většina zápachu uniká jiným místem.
Pozor také na občanskoprávní rovinu
Zápach se neřeší jen podle zákona o ochraně ovzduší.
§ 1013 občanského zákoníku řadí pach mezi takzvané imise.
Vlastník se má zdržet jednání, které způsobuje, že pach vniká na sousední pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezuje jeho obvyklé užívání.
To znamená, že ani dodržení emisního povolení není důvodem stížnosti automaticky ignorovat.
Je v zájmu provozovatele mít doloženo, že problém prověřil a přijal přiměřená technická nebo organizační opatření.
Co nám můžete poslat k posouzení
Pokud řešíte stížnost na zápach, pošlete nám platné povolení provozu a provozní řád, stručný popis technologie, používané suroviny, výduchy a zařízení na čištění vzdušiny.
Velmi užitečné jsou také informace o tom, kdy ke stížnostem dochází, odkud přicházejí a jaký provozní režim v danou dobu probíhal.
Z těchto podkladů lze posoudit pravděpodobné zdroje zápachu a navrhnout, zda má smysl kontrola technologie, měření pachových látek, měření konkrétních chemických látek nebo jiné odborné posouzení.
Cílem není jen získat protokol z měření. Cílem je najít příčinu zápachu a způsob, jak jej omezit.
Více informací najdete na stránce Služby NATURCHEM.
Krátké shrnutí
Zápach je podle zákona o ochraně ovzduší relevantním znečištěním, ale pro běžné venkovní prostředí neexistuje jeden univerzální číselný limit pachových látek.
Při stížnosti je nejdůležitější propojit čas a místo výskytu zápachu se skutečným provozem technologie a meteorologickými podmínkami.
Následně je potřeba zkontrolovat povolení provozu, provozní řád, funkci odsávání a zařízení ke snižování emisí.
Dynamická olfaktometrie může pomoci stanovit emisi pachových látek ze zdroje, ale není automaticky odpovědí na každou stížnost sousedů.
Nejlepší výsledky obvykle přináší kombinace provozních údajů, kontroly technologie a cíleného měření.
Věcná opora článku
Základním předpisem je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Zákon definuje jako znečišťující látku i látku, která obtěžuje zápachem, a ukládá orgánům ochrany ovzduší při povolování zdrojů zohledňovat rizika obtěžování zápachem.
§ 12 zákona upravuje podmínky povolení provozu a umožňuje stanovit technické a provozní podmínky zdroje.
§ 12a upravuje minimální vzdálenosti některých zdrojů od stanovených ploch.
Konkrétní technické podmínky pro vybrané zdroje a od roku 2026 také minimální vzdálenosti stanovuje vyhláška č. 415/2012 Sb..
Pro stanovení koncentrace pachových látek ze stacionárních zdrojů se používá ČSN EN 13725 – Stacionární zdroje emisí – Stanovení koncentrace pachových látek dynamickou olfaktometrií a míry emise zápachu ze stacionárních zdrojů.
Ochranu sousedů před pachovými imisemi upravuje také § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.