Co je EU ETS

EU ETS je evropský systém obchodování s emisními povolenkami.

V České republice jsou základní povinnosti provozovatelů zařízení upraveny zákonem č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Jedna emisní povolenka představuje oprávnění vypustit jednu tunu ekvivalentu oxidu uhličitého.

Pro provozovatele je ale nejdůležitější nejprve zjistit, zda jeho zařízení do systému vůbec spadá.

Prakticky: Samotná skutečnost, že firma spaluje zemní plyn nebo vypouští CO₂, ještě neznamená, že je v EU ETS. Rozhoduje druh činnosti a kapacita zařízení podle přílohy č. 1 zákona č. 383/2012 Sb.

Nejčastější vstup do EU ETS: spalování nad 20 MW

Nejčastějším důvodem pro zařazení průmyslového provozu do EU ETS je spalování paliv.

Příloha č. 1 zákona zahrnuje spalování paliv v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW, s výjimkami stanovenými právní úpravou.

Pozor na dvě věci.

První je, že rozhoduje tepelný příkon, nikoliv elektrický výkon nebo tepelný výkon uvedený na výrobním štítku.

Druhou je, že při posouzení celé provozovny se může uplatnit sčítání spalovacích jednotek.

Firma tedy nemusí mít jeden kotel o příkonu 25 MW. Hranice může být dosažena kombinací více kotlů, pecí, kogeneračních jednotek nebo dalších spalovacích zařízení, pokud se podle pravidel EU ETS do celkového příkonu započítávají.

EU ETS se netýká jen kotelen

Do systému mohou spadat také konkrétní průmyslové činnosti uvedené v příloze č. 1 zákona.

Jde například o vybrané provozy v oblasti:

  • rafinace ropy,
  • výroby koksu,
  • výroby železa a oceli,
  • výroby a zpracování některých neželezných kovů,
  • výroby cementu a vápna,
  • výroby skla a keramiky,
  • výroby celulózy, papíru a lepenky,
  • chemického průmyslu,
  • výroby některých organických a anorganických chemických látek.

U těchto činností jsou v příloze stanoveny konkrétní kapacitní nebo technologické podmínky.

Proto nestačí kontrolovat pouze hranici 20 MW.

Velký průmyslový provoz může do EU ETS spadat i na základě své výrobní činnosti.

Zařízení na spalování komunálního odpadu mají zvláštní režim

Od roku 2024 se pravidla EU ETS týkají také zařízení na spalování komunálního odpadu s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW.

U těchto zařízení je ale potřeba rozlišovat plné zařazení do EU ETS a povinnost pouze monitorovat, vykazovat a ověřovat emise.

Proto u spaloven, ZEVO a zařízení využívajících odpady nebo paliva vyrobená z odpadů doporučujeme vždy prověřit konkrétní režim zařízení. Rozhodující může být druh odpadu, původ paliva a způsob jeho využití.

Jak poznat, zda se EU ETS týká právě vašeho provozu

Pro prvotní posouzení většinou potřebujete znát:

  • všechny spalovací jednotky v areálu,
  • jejich jmenovité tepelné příkony,
  • používaná paliva,
  • hlavní výrobní technologii,
  • projektovanou výrobní kapacitu,
  • případné pece, sušárny, kogenerační jednotky nebo technologické ohřevy,
  • vazbu jednotlivých zařízení v rámci jedné provozovny.

U složitějších areálů bývá právě stanovení hranic zařízení jednou z nejdůležitějších otázek.

Není vhodné posuzovat každý kotel nebo výrobní objekt izolovaně bez kontroly pravidel EU ETS.

Pokud zařízení spadá do EU ETS, potřebuje povolení

Provozovatel zařízení zahrnutého do systému EU ETS jej smí provozovat pouze na základě a v souladu s povolením k emisím skleníkových plynů, které vydává Ministerstvo životního prostředí.

Součástí žádosti je také plán pro monitorování a vykazování emisí.

Monitorovací plán popisuje především:

  • hranice zařízení,
  • zdroje emisí,
  • používaná paliva a materiály,
  • způsob stanovení jejich množství,
  • emisní faktory,
  • způsob výpočtu emisí,
  • používaná měřidla,
  • způsob kontroly a uchovávání dat.

Monitorovací plán není dokument, který se vytvoří jednou a už se k němu firma nikdy nevrátí.

Pokud se změní technologie, palivo, měření spotřeby nebo jiná skutečnost významná pro zjišťování emisí, může být potřeba plán aktualizovat a změnu oznámit MŽP.

CO₂ se většinou neměří na komíně

Provozovatelé jsou někdy překvapeni, že EU ETS obvykle nefunguje stejně jako autorizované měření emisí NOₓ, CO nebo prachu.

Emise CO₂ se u řady zařízení stanovují výpočtem.

Zjednodušeně se vychází například z množství spotřebovaného paliva, jeho výhřevnosti, emisního faktoru a dalších parametrů stanovených monitorovacím plánem a evropskými pravidly.

Proto mohou být pro EU ETS mimořádně důležitá například fakturační měřidla zemního plynu, vážení paliva, laboratorní analýzy nebo evidence materiálových toků.

Prakticky: U EU ETS není důležité jen správně vypočítat emise. Musíte být schopni zpětně prokázat, z jakých dat výpočet vznikl a že tato data odpovídají schválenému monitorovacímu plánu.

Každý rok následuje vykázání a nezávislé ověření

Provozovatel během celého kalendářního roku shromažďuje data podle schváleného monitorovacího plánu.

Po skončení roku z nich sestaví roční výkaz emisí.

Vykázané množství emisí musí ověřit akreditovaný ověřovatel emisí skleníkových plynů.

Podle aktuálního zákona provozovatel předkládá MŽP výkaz emisí za předchozí kalendářní rok a doklady o jeho ověření do 15. března následujícího roku.

Není proto vhodné začít připravovat podklady až několik dní před tímto termínem.

Ověřovatel musí mít možnost zkontrolovat výpočty, zdrojová data, měřidla, metodiku i dodržování monitorovacího plánu.

Do 30. září se vyřazují povolenky

Po ověření emisí přichází další důležitý krok.

Provozovatel musí každý rok do 30. září vyřadit z registru množství povolenek odpovídající ověřeným emisím za předchozí rok.

Pokud například zařízení vykáže 12 500 tun CO₂, musí provozovatel disponovat odpovídajícím množstvím povolenek a následně je v registru vyřadit.

Je proto potřeba oddělovat dvě věci:

vykazování emisí určuje, kolik tun skleníkových plynů zařízení skutečně vypustilo,

zatímco správa povolenek řeší, zda má firma potřebné množství povolenek k jejich vyřazení.

Změna technologie může ovlivnit i EU ETS

Při instalaci nového kotle, pece, kogenerační jednotky nebo změně paliva se obvykle řeší ovzduší, stavební povolení nebo IPPC.

Nemělo by se ale zapomenout ani na EU ETS.

Zákon ukládá provozovateli oznámit MŽP zamýšlenou změnu v užívání nebo způsobu provozu zařízení, pokud může vyžadovat změnu podmínek monitorování nebo vykazování emisí.

Typicky může jít například o:

  • nový spalovací zdroj,
  • zvýšení nebo snížení kapacity,
  • změnu paliva,
  • změnu měření spotřeby,
  • novou výrobní linku,
  • změnu hranic zařízení,
  • významné přerušení nebo obnovení provozu.

Proto je vhodné EU ETS prověřit ještě před realizací změny.

EU ETS není totéž jako uhlíková stopa firmy

Tyto dvě oblasti se často zaměňují.

EU ETS je zákonný systém pro konkrétní zařízení a činnosti.

Uhlíková stopa organizace nebo výrobku je širší výpočet emisí skleníkových plynů, který může zahrnovat například elektřinu nakupovanou ze sítě, dopravu, služební vozidla, nakupované materiály nebo emise dodavatelského řetězce.

Firma tedy může počítat uhlíkovou stopu a přitom do EU ETS vůbec nespadat.

A naopak podnik zahrnutý do EU ETS může vedle zákonného výkazu EU ETS zpracovávat ještě samostatnou uhlíkovou stopu pro zákazníka, ESG reporting nebo vlastní klimatickou strategii.

Prakticky: Pokud zákazník požaduje „GHG report“, nejdříve si vyjasněte, zda chce zákonné vykazování EU ETS, uhlíkovou stopu organizace, uhlíkovou stopu produktu nebo jiný typ reportingu. Nejde o stejné dokumenty.

Nejčastější chyby provozovatelů

První chybou je pozdní zjištění, že provoz překročil hranici pro zařazení do EU ETS.

Dalším problémem bývá nesprávně stanovená hranice zařízení nebo nezapočítání některé spalovací jednotky.

Časté jsou také rozdíly mezi schváleným monitorovacím plánem a skutečným provozem. Firma například začne používat nové palivo nebo jiné měřidlo, ale dokumentaci neaktualizuje.

Problematická může být i nekvalitní evidence. Pokud provozovatel na konci roku nedokáže doložit spotřebu paliva, kalibrace měřidel nebo původ použitých výpočtových faktorů, komplikuje tím následné ověření.

Co nám můžete poslat k posouzení

Pokud nevíte, zda se na váš provoz EU ETS vztahuje, pošlete nám seznam spalovacích zařízení, jejich jmenovité tepelné příkony, používaná paliva, stručný popis výroby a projektované kapacity hlavních technologií.

U zařízení, které už v EU ETS je, lze doplnit stávající povolení, monitorovací plán, přehled paliv a surovin, údaje o měřidlech a poslední roční výkaz emisí.

Z podkladů prověříme, zda může provoz spadat do EU ETS, které části zařízení jsou pro posouzení rozhodující a jaké údaje je potřeba připravit pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů.

Více informací najdete na stránce Služby NATURCHEM.

Krátké shrnutí

EU ETS se týká zejména velkých energetických a průmyslových zařízení. Nejčastější vstupní hranicí je spalování paliv v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW, do systému ale spadají také další konkrétní průmyslové činnosti.

Provozovatel zařízení v EU ETS potřebuje povolení MŽP a schválený monitorovací plán.

Emise musí během roku sledovat podle tohoto plánu, po skončení roku sestavit výkaz, zajistit jeho ověření akreditovaným ověřovatelem a do 15. března předložit výkaz MŽP.

Do 30. září následně vyřazuje množství povolenek odpovídající ověřeným emisím předchozího roku.

EU ETS přitom není totéž jako obecný výpočet uhlíkové stopy firmy.

Věcná opora článku

Základním českým předpisem je zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Příloha č. 1 zákona stanovuje činnosti a skleníkové plyny, na které se systém vztahuje.

§ 3 upravuje povolení k emisím skleníkových plynů a požadavek na monitorovací plán.

§ 4 řeší změny zařízení a povinnost oznamovat změny významné pro monitorování a vykazování.

§ 15 upravuje zjišťování, vykazování a ověřování emisí.

Podrobná pravidla monitorování stanovuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2066, podle kterého musí být monitorování úplné, konzistentní, transparentní a zpětně ověřitelné.