Nejdříve si udělejte přehled, co ve skladu skutečně máte

Prvním krokem není nákup nové chemické skříně ani dalšího regálu.

Nejdříve potřebujete vědět, jaké látky a směsi jsou v provozu skutečně přítomné, v jakém množství a kde jsou uloženy.

V praxi doporučujeme vytvořit jednoduchý seznam chemických výrobků, který obsahuje alespoň obchodní název, výrobce nebo dodavatele, maximální skladované množství, místo skladování a základní klasifikaci nebezpečnosti.

U každého výrobku by měl být k dispozici aktuální bezpečnostní list.

Prakticky: Pokud firma nedokáže během několika minut říct, co má v chemickém skladu a dodat k tomu bezpečnostní listy, je to první známka toho, že systém nakládání s chemickými látkami není dobře nastaven.

Seznam chemikálií je zároveň základ pro další povinnosti. Z něj lze zjistit, zda se ve skladu nacházejí hořlaviny, žíraviny, oxidující látky, látky toxické pro zdraví nebo látky nebezpečné pro vodní prostředí.

Bezpečnostní list není dokument do šanonu

Bezpečnostní list je jeden z nejdůležitějších podkladů pro správné skladování.

Podle nařízení REACH musí poskytovat informace potřebné pro bezpečné používání, manipulaci a skladování chemické látky nebo směsi.

Pro sklad je zvlášť důležitý oddíl 7 – Zacházení a skladování.

V něm mají být uvedeny například požadavky na:

  • podmínky bezpečného skladování,
  • neslučitelné materiály a chemické látky,
  • požadovanou teplotu,
  • ochranu před slunečním zářením nebo vlhkostí,
  • zdroje zapálení,
  • větrání,
  • vhodné obaly.

Důležité informace jsou ale i v dalších oddílech bezpečnostního listu.

Oddíl 2 popisuje nebezpečnost výrobku. Oddíl 6 řeší opatření při náhodném úniku. Oddíl 8 obsahuje informace o omezení expozice a osobních ochranných prostředcích. Oddíl 10 popisuje stabilitu, reaktivitu a neslučitelné látky.

Bezpečnostní list by tedy měl být podkladem pro skutečné uspořádání skladu, ne pouze dokumentem uloženým v počítači.

Chemické látky nelze skladovat jen podle toho, kam se vejdou

Velmi častou chybou je skladování podle velikosti obalů nebo podle dodavatele.

Chemikálie se ale musí rozdělovat především podle jejich nebezpečných vlastností a vzájemné slučitelnosti.

Zvláštní pozornost vyžadují například:

  • hořlavé kapaliny,
  • oxidující látky,
  • kyseliny,
  • zásady,
  • látky reagující s vodou,
  • akutně toxické látky,
  • látky nebezpečné pro životní prostředí.

Některé chemikálie mohou být samostatně relativně stabilní, ale při smísení mohou prudce reagovat nebo vytvářet nebezpečné plyny.

Proto není správné automaticky umístit všechny chemické výrobky do jedné společné záchytné vany.

Právě kompatibilita chemikálií je jedna z věcí, kterou je potřeba před návrhem skladu prověřit z bezpečnostních listů.

Označení obalů musí zůstat čitelné

Nebezpečné látky a směsi uváděné na trh podléhají evropskému nařízení CLP.

Na obalu nebezpečného výrobku se podle jeho klasifikace objevují zejména:

  • identifikace výrobku,
  • výstražné symboly nebezpečnosti,
  • signální slovo,
  • standardní věty o nebezpečnosti,
  • pokyny pro bezpečné zacházení,
  • údaje o dodavateli.

Obal musí být zároveň navržen tak, aby jeho obsah za běžných podmínek nemohl uniknout a materiál obalu nebyl skladovanou látkou poškozován.

V provozu je proto velmi nevhodné přelévat chemikálie do anonymních kanystrů, lahví od nápojů nebo jiných nádob bez jednoznačné identifikace.

Pokud je chemická látka přelita do pracovního nebo technologického obalu, musí být i nadále bezpečně identifikovatelná a nesmí existovat reálné riziko záměny.

Prakticky: Kanystr s nápisem „ředidlo“ nebo „chemie“ není dostatečný systém. Zaměstnanec musí jednoznačně vědět, co nádoba obsahuje a jaká rizika jsou s látkou spojena.

Záchyt úniku a ochrana vody

Chemický sklad není jen otázkou ochrany zaměstnanců.

Řada chemických látek současně představuje riziko pro povrchové nebo podzemní vody.

Podle § 39 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona musí každý, kdo zachází se závadnými látkami, přijmout přiměřená opatření, aby tyto látky nevnikly do povrchových nebo podzemních vod.

U nebezpečných závadných látek, zvlášť nebezpečných závadných látek nebo při nakládání se závadnými látkami ve větším rozsahu či se zvýšeným nebezpečím jsou požadavky podstatně konkrétnější.

Sklad musí být řešen tak, aby případný únik chemické látky nekontrolovaně neodtekl do půdy, dešťové kanalizace, splaškové kanalizace nebo okolního prostředí.

V praxi se proto používají například:

  • záchytné vany,
  • nepropustné podlahy,
  • havarijní jímky,
  • zvýšené prahy,
  • uzavíratelné kanalizační vpusti,
  • sorpční prostředky.

Konkrétní řešení musí odpovídat typu chemikálie, množství a způsobu skladování.

Není správné automaticky předpokládat, že jedna univerzální záchytná vana vyřeší celý chemický sklad.

Pozor na kanalizační vpusti přímo ve skladu

Podlahová vpusť může být v chemickém skladu zásadním rizikem.

Při porušení obalu může látka během několika sekund odtéct mimo prostor, ve kterém ji lze zachytit.

Proto je potřeba znát, kam jsou vpusti napojeny a jak je zabráněno odtoku chemikálie při havárii.

Podobně je potřeba řešit venkovní sklady, nakládací plochy a místa přečerpávání chemikálií.

Nestačí tedy posoudit jen samotné regály. Důležitá je celá cesta chemické látky od příjmu přes sklad až k místu jejího používání.

Kdy může být potřeba havarijní plán

Pokud firma zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo je s jejich používáním spojeno zvýšené nebezpečí pro povrchové nebo podzemní vody, vodní zákon stanoví povinnost zpracovat havarijní plán.

Havarijní plán se předkládá ke schválení příslušnému vodoprávnímu úřadu.

Pokud může případná havárie ovlivnit vodní tok, vstupuje do procesu také jeho správce.

Havarijní plán nemá být obecná několikastránková směrnice odtržená od skutečného provozu. Musí odpovídat konkrétním chemickým látkám, skladovacím místům, kanalizaci, havarijním prostředkům a organizačnímu postupu firmy.

Zaměstnanci musí především vědět, co mají při skutečném úniku udělat.

Kontroly skladů a těsnosti nádrží

Vodní zákon obsahuje také konkrétní kontrolní povinnosti.

U vybraného nakládání se závadnými látkami je potřeba nejméně jednou za 6 měsíců kontrolovat sklady a skládky, včetně případných systémů pro zjišťování úniku, a zjištěné závady bezodkladně odstranit.

Sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod.

U potrubí, nádrží a prostředků určených pro skladování nebo dopravu nebezpečných a zvlášť nebezpečných závadných látek vodní zákon stanoví také zkoušky těsnosti. Obecně jde o interval nejméně jednou za 5 let, pokud technická norma nebo výrobce nestanoví kratší dobu; zákon obsahuje i některé zvláštní výjimky.

V provozu proto nestačí mít sklad technicky dobře provedený. Je potřeba doložit, že je jeho stav pravidelně kontrolován.

Akutně toxické látky mají zvláštní režim

Zvláštní pozornost je potřeba věnovat látkám a směsím klasifikovaným podle CLP jako akutně toxické kategorie 1 nebo 2.

Podle § 44a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví musí být tyto látky a směsi skladovány v prostorách, které jsou uzamykatelné a zabezpečené proti vloupání a vstupu nepovolaných osob.

Současně musí být zabráněno jejich záměně, vzájemnému škodlivému působení a pronikání do životního prostředí.

Pro nakládání s těmito látkami platí také další zvláštní povinnosti.

Firma musí mít nakládání zabezpečeno odborně způsobilou osobou. Zaměstnanci, kteří jednotlivé činnosti provádějí, musí být prokazatelně zaškoleni a opakované proškolení se provádí nejméně jednou za 2 roky.

Zákon rovněž požaduje vedení evidence těchto látek a směsí. Zaznamenává se přijaté a vydané množství, stav zásob a údaje o osobě a útvaru, kterému byla látka vydána. Evidence se uchovává nejméně 5 let po dosažení nulového stavu zásob.

Pokud máte ve skladu akutně toxické látky kategorie 1 nebo 2, je tedy vhodné tuto část systému zkontrolovat samostatně.

Hořlaviny potřebují nejen správný regál

U hořlavých kapalin nestačí sledovat pouze bezpečnostní list.

Je potřeba prověřit také požární řešení objektu, množství skladovaných hořlavin, způsob větrání, možné zdroje zapálení a podle charakteru provozu i riziko vzniku výbušné atmosféry.

Problém často vznikne postupně.

Sklad byl původně navržen například pro několik desítek litrů hořlavých výrobků, ale během let se zásoba zvýšila na několik palet. Stavební a požárně bezpečnostní řešení přitom zůstalo stejné.

Proto je vhodné porovnat současné maximální skladované množství se stavem, pro který byl sklad původně navržen a povolen.

Pozor na množství chemikálií v celém areálu

U větších skladů je potřeba prověřit ještě jednu oblast – zákon o prevenci závažných havárií.

Podle zákona č. 224/2015 Sb. se sleduje množství vybraných nebezpečných látek umístěných v celém objektu.

Nejde tedy jen o jeden sklad.

Do přehledu mohou vstupovat chemikálie ve skladu surovin, výrobě, zásobnících, technologii, meziskladech i dalších částech provozu.

Uživatel objektu musí vytvořit seznam relevantních nebezpečných látek a provést výpočet jejich poměrných množství.

Pokud množství nedosahuje limitů pro zařazení objektu do skupiny A nebo B, zpracovává se za podmínek zákona protokol o nezařazení.

Pokud množství konkrétní nebezpečné látky překročí 2 % příslušného kvalifikačního množství podle zákona, musí být protokol o nezařazení nebo jeho aktualizace předložena krajskému úřadu do 1 měsíce.

To je oblast, na kterou se u běžných chemických skladů často zapomíná.

Sklad a pracovní prostředí spolu souvisejí

Další otázkou je expozice zaměstnanců.

Uzavřený originální obal ve skladu obvykle představuje jiné riziko než přelévání, dávkování, míchání nebo čištění zařízení.

Pokud se ale ve skladu chemikálie pravidelně stáčejí, přelévají nebo dávkují, může být potřeba řešit větrání, místní odsávání a případně také expozici zaměstnanců chemickým látkám.

Rozhodující nejsou pouze skladované kilogramy nebo litry. Důležitý je způsob manipulace.

Například sklad uzavřených sudů s rozpouštědlem bude z hlediska pracovního ovzduší jiný než místnost, kde zaměstnanec každý den přelévá rozpouštědlo do otevřených nádob.

Co by měla firma před kontrolou projít

Před kontrolou doporučujeme vzít seznam používaných chemických výrobků a fyzicky projít celý sklad.

U každého výrobku ověřte:

  • zda je stále skutečně používán,
  • zda existuje aktuální bezpečnostní list,
  • zda je obal čitelně označen,
  • zda nádoba není poškozená nebo netěsná,
  • zda je výrobek uložen podle požadavků bezpečnostního listu,
  • zda není vedle chemicky neslučitelné látky,
  • zda je případný únik možné zachytit,
  • zda se látka nemůže dostat do kanalizace nebo půdy.

Potom je vhodné zkontrolovat dokumentaci skladu jako celku: havarijní plán, záznamy o kontrolách, zkoušky těsnosti, školení zaměstnanců a případný protokol o nezařazení podle zákona o prevenci závažných havárií.

Nejčastější chyby v chemických skladech

Velmi častým problémem jsou chemikálie, které firma už několik let nepoužívá, ale stále zůstávají ve skladu.

Nikdo už přesně neví, co nádoba obsahuje, bezpečnostní list se nedá dohledat a etiketa je poškozená.

Další častou chybou je společná záchytná vana pro chemikálie, které spolu mohou nebezpečně reagovat.

Problematické jsou také neoznačené pracovní nádoby, poškozené obaly, skladování přímo na podlaze, volně přístupná kanalizační vpusť nebo sorbent uložený na místě, kam se při havárii nelze rychle dostat.

U větších firem se často setkáváme s jiným problémem: chemický sklad je vedený dobře, ale nikdo nezapočítal chemikálie umístěné přímo ve výrobních halách. Evidence pak neodpovídá skutečnému maximálnímu množství v objektu.

Co nám můžete poslat k posouzení

Pokud si chcete ověřit, zda je chemický sklad nastaven správně, pošlete nám seznam skladovaných chemických látek a směsí, jejich bezpečnostní listy, maximální skladovaná množství a jednoduchý půdorys nebo fotografie skladu.

U větších provozů je vhodné doplnit také havarijní plán, požárně bezpečnostní řešení, případný protokol o nezařazení podle zákona o prevenci závažných havárií a informace o nádržích, jímkách a kanalizaci.

Z podkladů prověříme zejména klasifikaci chemických výrobků, podmínky skladování, chemickou kompatibilitu, označování, ochranu proti únikům, požadavky vodního zákona a další povinnosti, které se na konkrétní sklad mohou vztahovat.

Cílem není vytvářet další zbytečnou směrnici. Cílem je zjistit, zda skutečný stav skladu odpovídá vlastnostem chemikálií a právním požadavkům.

Více informací najdete na stránce Chemické látky v provozu – NATURCHEM.

Krátké shrnutí

Správné skladování chemických látek nezačíná u regálu, ale u seznamu skutečně používaných výrobků a jejich bezpečnostních listů.

Z bezpečnostních listů je potřeba určit podmínky skladování, neslučitelné látky, riziko požáru, požadavky na větrání a postup při úniku.

Obaly musí být jednoznačně identifikovatelné a případný únik nesmí ohrozit zaměstnance, půdu, kanalizaci ani vody.

Zvláštní povinnosti mohou vzniknout při skladování závadných látek podle vodního zákona, akutně toxických látek kategorie 1 a 2 nebo při větším množství nebezpečných látek podle zákona o prevenci závažných havárií.

Nejlepší kontrolou proto není jen projít dokumentaci, ale porovnat ji se skutečným stavem skladu.

Věcná opora článku

Základní evropská pravidla pro klasifikaci, označování a balení nebezpečných látek a směsí stanovuje nařízení (ES) č. 1272/2008 – CLP.

Požadavky na bezpečnostní listy a informace o bezpečném skladování vycházejí z nařízení REACH a jeho přílohy II. Oddíl 7 bezpečnostního listu se věnuje zacházení a skladování, oddíl 6 opatřením při náhodném úniku, oddíl 8 omezení expozice a oddíl 10 stabilitě a reaktivitě.

Českou právní úpravu chemických látek doplňuje zákon č. 350/2011 Sb., chemický zákon.

Zvláštní podmínky pro nakládání s látkami a směsmi klasifikovanými pro akutní toxicitu kategorie 1 nebo 2 stanovuje § 44a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Ochranu povrchových a podzemních vod při nakládání se závadnými látkami upravuje zejména § 39 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona.

U větších množství vybraných nebezpečných látek je potřeba prověřit také zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií, včetně povinnosti vytvořit seznam nebezpečných látek, provést součet poměrných množství a podle výsledku zpracovat protokol o nezařazení nebo řešit zařazení objektu do skupiny A či B.